Česká jména: píchoš (Presl 1846)
Čeleď: Zamiaceae Horan. – kejákovité
Rozšíření: Endemit severovýchodní Tanzanie, vyskytuje se v okolí obce Lushoto (v regionu Tanga), na lokalitě Gologolo, která se nachází v pohoří Usambara.
Ekologie: Roste na strmých a jižně orientovaných skalnatých svazích, na skalních výchozech, v nadmořských výškách zhruba od 1800 do 2100 m.
Popis: Cykasorost s kmínkem někdy až 100 cm dlouhým, přímým a dorůstajícím v průměru 30–35 cm. Listy jsou řapíkaté, 175–200 cm dlouhé, na bázi ostnité a plstnaté, listové vřeteno je rovné a lysé, eventuálně velmi mírně plstnaté, střední lístky jsou střídavé nebo skoro vstřícné, eliptické až podlouhlé, 18–28 cm dlouhé a asi 4 cm široké, na okraji podvinuté, na vrcholu špičaté, po každé straně až se 3 špičatými zuby, kožovité, šedozelené až tmavě zelené. Samčí šištice je krátce stopkatá, 20–25 cm dlouhá, nejprve zelenožlutá, později žlutá, samičí šištice jsou také jen krátce stopkaté, vejcovité, 30–40 cm dlouhé a 15–20 cm široké, zelené až žluté.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2010) řadí píchoš Sclavův ke kriticky ohroženým druhům (CR), je chráněn mezinárodní obchodní úmluvou CITES. Semena jsou sbírána domorodci pro léčebné užití v tradiční medicíně, jsou však sklízeny i pytláky a sběrateli rostlin.
Poznámka: Jean-Pierre Sclavo, po němž byl tento druh pojmenován, je francouzský botanik, jenž nalezl první exemplář tohoto druhu.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 6. 11. 2023 (Austrálie, South Australia, Adelaide Botanic Garden).