ENCEPHALARTOS SCLAVOI De Luca, D. W. Stev. et A. Moretti – píchoš Sclavův

Česká jména: píchoš (Presl 1846)
Čeleď: Zamiaceae Horan. – kejákovité

Encephalartos sclavoi

Rozšíření: Endemit severovýchodní Tanzanie, vyskytuje se v okolí obce Lushoto (v regionu Tanga), na lokalitě Gologolo, která se nachází v pohoří Usambara.

Ekologie: Roste na strmých a jižně orientovaných skalnatých svazích, na skalních výchozech, v nadmořských výškách zhruba od 1800 do 2100 m.

Encephalartos sclavoi

Popis: Cykasorost s kmínkem někdy až 100 cm dlouhým, přímým a dorůstajícím v průměru 30–35 cm. Listy jsou řapíkaté, 175–200 cm dlouhé, na bázi ostnité a plstnaté, listové vřeteno je rovné a lysé, eventuálně velmi mírně plstnaté, střední lístky jsou střídavé nebo skoro vstřícné, eliptické až podlouhlé, 18–28 cm dlouhé a asi 4 cm široké, na okraji podvinuté, na vrcholu špičaté, po každé straně až se 3 špičatými zuby, kožovité, šedozelené až tmavě zelené. Samčí šištice je krátce stopkatá, 20–25 cm dlouhá, nejprve zelenožlutá, později žlutá, samičí šištice jsou také jen krátce stopkaté, vejcovité, 30–40 cm dlouhé a 15–20 cm široké, zelené až žluté.

Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2010) řadí píchoš Sclavův ke kriticky ohroženým druhům (CR), je chráněn mezinárodní obchodní úmluvou CITES. Semena jsou sbírána domorodci pro léčebné užití v tradiční medicíně, jsou však sklízeny i pytláky a sběrateli rostlin.

Poznámka: Jean-Pierre Sclavo, po němž byl tento druh pojmenován, je francouzský botanik, jenž nalezl první exemplář tohoto druhu.

Encephalartos sclavoi
Encephalartos sclavoi

Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 6. 11. 2023 (Austrálie, South Australia, Adelaide Botanic Garden).