Syn.: Acacia scandens auct. non Willd., Adenanthera gogo Blanco, Entada gigas G. C. C. Gilbert et Boutique, Entada gogo (Blanco) I. M. Johnst., Entada monostachya DC., Entada phaseoloides sensu auct., Entada pursaetha DC., Entada rheedei Spreng., orth. var., Entada scandens sensu auct., Entada scheffleri Ridl., Mimosa entada L.
Česká jména: potuta pomořská (Presl 1846)
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Paleotropický druh s areálem rozprostírajícím se po tropické Africe, Asii i Austrálii – od Senegalu a Ghany přes Zair, Tanzanii, KwaZulu-Natal a Madagaskar až po Indii (odtud byl druh popsán), Indočínu, jižní Čínu, Tchaj-wan, Filipíny, Indonésii, Papuu-Novou Guineu a severní Austrálii.
Ekologie: Roste v tropických vlhkých i sušších lesích, především v pobřežním pásmu, ale vyskytuje se i ve vnitrozemí.
Popis: Nebývá zvykem, abychom citovali z díla J. S. Presla (1846) i jeho popisy rostlin – botanická terminologie se přeci jen za těch dobrých 170 let velmi změnila. V tomto případě však uděláme výjimku, jeho popis je totiž krásně barvitý: Keř nebo spíše strom s kmenem 2–3 sáhy vysokým a tlustým, takže jej sotva 5 mužův obejmouti může, z něhož vystřelují šlahouny mnohé, dříve zelené, pak černající, rozmanitě prohýbané, až na vrcholky blízkých stromův se pnoucí, anebo, neníli jich, po zemi běžící; takovým způsobem dohromady splétají 6–8 stromův, takže jich nelze než najednou poraziti; jestli dosáhly vrcholku, spouštějí odevšad dolů množství větviček tenkých, zelených, s listím. Jedná se tedy o mohutnou dřevitou liánu. Listy se objevují většinou až po odkvětu, jsou řapíkaté, dvakrát sudozpeřené, zakončené úponkou, lístků 1. řádu jsou 1–2 páry, lístků 2. řádu 2–4 páry, všechny jsou vejčité, 3–8,5 cm dlouhé a 1,7–4 cm široké, na bázi zaokrouhlené až klínovité, celokrajné, na vrcholu špičaté, tupé nebo vykrojené, lysé, lesklé, s 8–10 páry postranních žilek; palisty jsou čárkovité, 2,5–5 mm dlouhé. Květenství je latnaté, složené z jednotlivých klasů 12–25 cm dlouhých; květy jsou velmi drobné, dosahují průměru okolo 5 mm, kalich je asi 1 mm dlouhý, korunní lístky jsou asi 3 mm dlouhé, eliptické až kopinaté; tyčinek je 10, jejich nitky jsou nápadné, až 6 mm dlouhé, bílé. Plodem je mohutný dřevnatějící struk, 60–70(–200) cm dlouhý a 6,5–7(–15) cm široký, článkovaný; semena jsou skoro kulovitá, poněkud zploštělá, až 4 cm dlouhá.
Využití: Kořeny, borka i semena obsahují saponiny, které mohou být jedovaté – australští aboriginálové však semena údajně po uvaření i konzumovali, leč ze semen lze jistě připravit také účinný vlasový šampón (což prý s oblibou činí ženy především na Filipínách) a získává se z nich rovněž technický olej. Borka se používala při rybolovu jako jed. Uplatnění rostlina nachází i v tradiční medicíně, ovšem slouží i jako prostředek pro navozování alternativních stavů vědomí.
Poznámka: Druh byl pojmenován podle holandského guvernéra nizozemské Indie (měli zde menší kolonii na pobřeží Malabaru) a botanika jménem Hendrik Adriaan van Rheede tot Draakestein (1636–91).
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 3. 10. 2016 (Madagaskar, provincie Mahajanga, region Melaky, Bekopaka).