Syn.: Fritillaria lycia Boiss. et Heldr., Fritillaria reygassii Boiss. et Blanche
Čeleď: Liliaceae – liliovité
Rozšíření: Východomediteránní druh, vyskytuje se v jižním Turecku, na severu Kypru, v Sýrii a Libanonu. Kromě nominátního poddruhu bývá rozlišován ještě úzce endemický poddruh Fritillaria acmopetala subsp. wendelboi, který se vyskytuje jen v horách jižního Turecka (Antalya).
Ekologie: Roste v křovinaté mediteránní vegetaci, v olivových hájích i borových a cedrových lesích, stoupá až do nadmořské výšky okolo 1500 m, poddruh F. a. subsp. wendelboi se objevuje v nadmořských výškách zhruba od 1600 až do 2020 m. Kvete od dubna do května.
Popis: Geofyt s kulovitou cibulkou, 0,5–1,3 cm dlouhou. Lodyha je přímá, 30–50(–70) cm dlouhá, šedozelená, zakončená jediným květem, jen vzácně jsou květy dva; přízemní listy jsou řapíkaté, podlouhlé až obvejčité, jen krátké, šedozelené, lodyžní listy vyrůstají po 5–6(–11), jsou střídavé, čárkovité až úzce kopinaté, 4,7–16 cm dlouhé a 0,3–1,2 cm široké, u subsp. wendelboi až 3 cm široké, špičaté až zašpičatělé, šedozelené. Květy jsou nicí, zvonkovité, 3–4 cm dlouhé; listenů bývá 1–2(–3), jsou čárkovité až úzce kopinaté, 3–10 cm dlouhé, zašpičatělé; okvětní lístky jsou podlouhle obvejčité, vnější okvětní lístky jsou žlutozelené a nachově naběhlé, vnitřní květní lístky jsou výrazněji nachové, cípy jsou rozestálé, žlutozelené, zaokrouhlené; tyčinky dosahují délky zhruba poloviny okvětí, prašníky jsou čárkovité, blizna 3laločná. Plodem je tobolka, až 3 cm dlouhá.
Využití: Pěstuje se v zahradách střední Evropy jako okrasná cibulovina, naši zimu snáší bez potíží.
Poznámka: Rod Fritillaria je dosti početný, v současnosti k němu bývá řazeno 151 druhů (POWO 2021), které se vyskytují na severní polokouli (temperátní Eurasie, severní Afrika, západ Severní Ameriky).
Fotografováno dne 8. 5. 2021 (Česko, Čechy, kultura).