Syn.: Xylosteum cordatum Moench, Xylosteum tataricum (L.) Dum. Cours., Chamaecerasus tataricus (L.) Billot, Caprifolium tataricum (L.) Kuntze
Česká jména: zimoléz srdčitý (Presl 1846), zimolez tatarský (Opiz 1852), zimoléz tatarský (Čelakovský 1879), zimolez tatarský (Polívka 1912, Dostál 1950, Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: zimolez tatársky (Dostál 1950), zemolez tatársky (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Caprifoliaceae Juss. – zimolezovité
Rozšíření: Od východní Evropy po západní Sibiř, od dolní Volhy po Jenisej. V Česku se pěstuje od roku 1835, zplaňuje v blízkosti obcí.
Ekologie: Nenáročná dřevina, která roste na slunci i v zástinu, v teplejších oblastech hojněji. Kvete v květnu až červnu.
Popis: Přímý keř až 4 m vysoký. Letorosty jsou lysé, dřeň ve větvích je hnědá, později mizí. Pupeny jsou kuželovité, lysé, s hnědými vejčitými šupinami. Čepel listů je úzce vejčitá, 1,5–8 cm dlouhá, 1,5–4,5 cm široká, na vrcholu tupě špičatá, na bazi uťatá až srdčitá, lysá nebo chlupatá na rubu na žilkách, rub listu sivozelený. Řapík lysý, 2–6 mm dlouhý. Květy rostou v dvoukvětém květenství na 1,5–3 cm dlouhé stopce, listeny mají čárkovitě kopinaté, lysé, delší než semeník. Listence jsou vejčité, lysé, dosahují do poloviny semeníku, jsou volné nebo na bázi srůstající. Kalich je lysý, s cípy asi 1 mm dlouhými. Koruna je dvoupyská, 1,2–2,3 cm dlouhá, tmavě růžová až bělavá, vně lysá, uvnitř chlupatá. Trubka korunní je delší než cípy, horní pysk hluboce rozdělen ve 4 cípy. Tyčinky jsou zdéli koruny, s nitkami na bázi chlupatými. Semeníky sousedních květů na bázi nesrůstají. Bobule jsou volné, kulovité, 6–8 mm velké, tmavě červené. Semena jsou zploštělá, prohnutá, oválná, asi 3 mm dlouhá, žlutavá.
Využití: Vysazuje se v parcích i mimo obce jako okrasný keř.
Poznámka: Druh velmi proměnlivý ve velikosti listů, květů, barvě květů. Bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů, také se snadno kříží s příbuznými druhy, v kultuře se pravděpodobně většinou nejedná o čistý druh.
Fotografováno v květnu (květy) a červnu (plody) 2009 (Česko, rostlina pochází z kultury).