Syn.: Juncus niveus L.
Česká jména: bika sněhobílá (Kubát 2002)
Čeleď: Juncaceae Juss. – sítinovité
Rozšíření: Druh pochází z hor jihozápadní a střední Evropy – Pyreneje, Francouzské středohoří, jižní Alpy, severní Apeniny, hory Korsiky. Bývá vysazována v parcích i u nás (např. Průhonice).
Ekologie: Roste ve světlých horských listnatých nebo smíšených lesích na kyselých humózních nevysychavých půdách, v nadmořské výšce 850–2200 m. Kvete v červnu až srpnu.
Popis: Vytrvalá bylina s krátkými oddenky, řídce trsnatá, 20–60(–80) cm vysoká. Přízemní listy jsou 20–46 cm dlouhé a 3–4 mm široké, s chlupy kolem ústí pochvy, na okrajích dlouze stříbřitě brvité; lodyžní listy 15–40 cm dlouhé. Květenství je přímé, latnaté, s 6–20 strbouly, 4,5–13 cm dlouhé, podepřené listeny podobnými listům, 10–19 cm dlouhými. Strbouly na přímých lysých stopkách 1–9 cm dlouhých mají 2–6(–10) květů; květy jsou trojčetné, se dvěma vejčitými listenci 1,3–1,8 mm dlouhými, zakončenými špičkou; okvětní lístky jsou kopinaté, špičaté, ve dvou kruzích, vnější 3–4 mm dlouhé, vnitřní 4–5 mm; tyčinek je 6, prašníky asi 2 mm dlouhé, podobně jako nitky, semeník je svrchní, čnělka nese trojklanou bliznu. Tobolky jsou téměř kulovité, o průměru 2–2,5 mm, semena červenohnědá.
Využití: Pěstuje se jako okrasná rostlina v přírodních partiích zahrad a parků, v lemech porostu stromů či keřů nebo mezi trvalkami. Květenství lze použít k řezu v čerstvém i sušeném stavu. Ve vhodných klimatických podmínkách může zplaňovat.
Fotografováno dne 13. 7. 2015 (Španělsko, Pyreneje, NP Aigüestortes i Estany de Sant Maurici).