Syn.: Berberis oiwakensis (Hayata) Laferr., Berberis lomariifolia (Takeda) Laferr., Mahonia alexandri C. K. Schneid., Mahonia caelicolor S. Y. Bao, Mahonia discolorifolia Ahrendt, Mahonia hainanensis C. M. Hu, Z. X. Li et F.W. Xing, Mahonia lomariifolia Takeda, Mahonia morrisonensis Takeda
Čeleď: Berberidaceae Juss. – dřišťálovité
Rozšíření: Areál tvoří dva samostatné ostrůvky. Jeden leží v čínském vnitrozemí v provinciích S’-čchuan, Kuej-čou, Jün-nan a okrajově přesahuje do východního Tibetu. Druhý leží na ostrově Tchaj-wan. Byl uveden i z Hongkongu, ale tamní výskyt se vztahuje k rostlinám zřejmě zplanělým.
Ekologie: Roste v lesích, křovinách a na lesních okrajích, v nadmořských výškách od 600 až do 3600 m.
Popis: Stálezelený keř nebo malý stromek vysoký 1–7 m. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, s 12–20 ostře zubatými jařmy, na rubu žlutavě zelené, na líci leskle tmavozelené; řapík je 0,5–1 cm dlouhý; lístky jsou řapíčkaté, nejnižší páry jsou vejčité až téměř okrouhlé, 1,5–3 cm dlouhé a 1–1,5 cm široké, vyšší vejčitě kopinaté až kopinaté, 2–10 cm dlouhé a 1–2,5 cm široké, na bázi zaokrouhlené, na okraji ostnitě pilovité, na vrcholu zašpičatělé až hrotité; koncový lístek je 4–6,5 cm dlouhý a 0,9–1,5 cm široký. Květenství tvoří 7–18 přímých, svazečkovitě shloučených hroznů 9–25 cm dlouhých, které vyrůstají v paždí listů; květní stopky jsou (2–)5–6 mm dlouhé; kališní lístky jsou zlatožluté; korunní lístky jsou podlouhlé, 4,5–6,5 mm dlouhé, zlatožluté, na vrcholu s úzkým výkrojem; tyčinek je v počtu okvětních lístků, jsou 3–4 mm dlouhé; semeník je svrchní, s jednou bliznou. Plody jsou vejcovité bobule, 6–8 mm dlouhé, modré nebo černomodré, ojíněné, s 2–3 semeny.
Využití: V přírodě se kříží s druhem Mahonia japonica, z tohoto křížení je odvozen zahradnicky významná mahónie Mahonia ×mixta. V kultuře se pěstují i kříženci s druhem Mahonia bealei.
Ohrožení a ochrana: Vzhledem k malému areálu a zahradnickému využití je tento druh v Červené knize IUCN (1998) klasifikován jako zranitelný (VU); ohrožení bylo stanovováno na základě velmi roztroušeného výskytu na Tchaj-wanu.
Poznámka: Teprve nedávno bylo zjištěno, že rostliny z kontinentální Číny, označované jako M. lomariifolia, jsou shodné s rostlinami popsanými už dříve z Tchaj-wanu, nanejvýš se snad liší na úrovni poddruhu (Mahonia oiwakensis subsp. lomariifolia). Podle principu prioirity je nutné používat jméno, založené na rostlinách z ostrova. Na našich fotografiích jde zřejmě o typ z kontinentu.
Fotografovala Alena Vydrová, dne 9. 9. 2019 (Itálie, Řím, Orto botanico).