Takto básnil o palmách a ságu ve své sbírce „Hřbitovní kvítí“ z roku 1858 Jan Neruda. Ságo bylo v 19. století evidentně tak dobře známé, že jeho původ nemusel náš klasik ani příliš vysvětlovat. Ostatně falešnou rybí polévku se ságem vařívala ještě i paní lesní v příbězích Káji Maříka, a to se už psalo 20. století. Dnes však budete ságo v běžných obchodech shánět marně.
Jak napovídá Nerudova báseň, pravé ságo bylo získáváno z palem, a to především ze ságovníku obecného (Metroxylon sagu), který pochází z Nové Guineje a indonéských Moluckých ostrovů. Pěstováním se rozšířil skoro po celé jihovýchodní Asii. Z pokácených kmenů byla nejprve vyjmuta škrobnatá dřeň, ta se pak propírala ve vodě, škrob, jenž se usadil na dně, se následně proséval a sušil. Horší kvalitu mělo ságo z východoafrické palmy Raphia farinifera, které v Evropě ani nebylo tak často nabízeno, podobně to by i se ságem z některých dalších druhů palem.
Prodávané ságo mělo podobu malých, velmi tvrdých, ale poněkud pružných a slabě průsvitných kulovitých zrnek, která v horké vodě slizovatěla, ale neroztékala se. V obchodech bylo nabízeno lacinější ságo červené, ale také cennější bílé, jemuž se říkávalo „perlové“. V jihovýchodní Asii se dodnes používá jako zahušťovadlo při přípravě polévek, ale i jako přísada do různých potravinářských výrobků, nudlí, cukrovinek či pečiva. Palmové ságo je určitě skvělým suvenýrem z thajských nebo indonéských tržnic, v Evropě k sehnání obvykle není. Můžeme dokonce pochybovat i o jeho běžném dovozu k nám v dobách dřívějších, nějaké ságo se tu sice prodávalo skoro vždycky, jenže mnohdy jen falšované – v druhé polovině 19. století bylo u nás vyráběno hlavně z brambor. Prý se snadněji vařilo, neztrácelo tvar, taky ale nemělo žádnou chuť a zvláštně páchlo. Náhražkou při výrobě sága byly v Evropě někdy i obilniny.
V jižní a východní Asii se k produkci sága používaly palmám sice i trochu podobné, ale jinak s nimi nepříbuzné cykasy, především pak cykas japonský (Cycas revoluta) a cykas indický (Cycas circinalis). Ságová palma je vhodná ke sklizni po deseti letech růstu, cykasy však rostou podstatně pomaleji. Kácení statných cykasů mnoho společného s dobrým hospodařením nemá, spíš je možné označit jejich těžbu za drancování přírodního bohatství. Některé cykasy jsou navíc už řazeny k druhům ohroženým, celý obchod s nimi je také kontrolován mezinárodní úmluvou CITES. Na cykasové ságo v obchodech občas narazit můžete, nejspíš se ale budete muset poohlédnout u kupců až indických.
Často je názvem ságo označován i škrob získávaný z kořenů manioku (Manihot esculenta), což tedy palma také není. Jedná se o rostlinu pryšcovitou, pocházející z Jižní Ameriky. V tropech Nového světa byla pěstovaná dávno před příchodem Evropanů a dnes je už vysazována v tropech téměř celého světa. Vždycky se rozlišovala bílá kasava a tmavší tapioka, v současnosti je už označováno jako tapioka skoro všechno, včetně zrnek nejrůzněji obarvených. Právě tapioku seženete nejsnadněji, bude jistě i výrazně levnější než pravé palmové ságo. A je bez chuti nebo jen uměle dochucená.
Kdepak ságo našich polévek, pane Nerudo! Vám scházely palmové dryádky, my už dnes neznáme ani to opravdové ságo.
Poprvé publikováno pod titulem „Nerudovo ságo“ v Lidových novinách (ISSN 0862-5921), dne 14. 5. 2022.