Syn.: Pinguicula grandiflora subsp. longifolia (DC.) Nyman, Pinguicula vulgaris subsp. longifolia (Ramond ex DC.) Arcang.
Čeleď: Lentibulariaceae Rich. – bublinatkovité
Rozšíření: Hory jihozápadní Evropy. V areálu se rozlišují tři poddruhy: nominátní Pinguicula longifolia subsp. longifolia se vyskytuje ve středních Pyrenejích (na našich snímcích), P. l. subsp. caussensis v jižní části Francouzského středohoří a P. l. subsp. reichenbachiana ve středních a severních Apeninách, zasahuje snad až do jihovýchodní Francie.
Ekologie: Roste na stinných a vlhkých, svislých nebo převislých vápencových stěnách v nadmořské výšce od 500 až do 1900 m.
Popis: Vytrvalá bylina, 7–13 cm vysoká. Listy v přízemní růžici, po 5–11, spodní je eliptický, ostatní jsou podlouhlé až úzce kopinaté, 6–14 cm dlouhé, 1–2 cm široké, na okraji lehce zvlněné, tupé, světle zelené, žláznaté na líci i na rubu. Květy jsou jednotlivé, na přímých žláznatých stopkách, 7–13 cm dlouhých; jedna rostlina může mít 1–5 květů. Kalich je dvoupyský, s cípy eliptickými až čárkovitými, vně žláznatý. Koruna je fialová nebo modrofialová, dvoupyská, vně roztroušeně žláznatá, horní pysk je dvoulaločný s tupými vejčitými laloky, dolní trojlaločný, delší než široký, s obvejčitými laloky, na vrcholu tupými, až 15 mm dlouhými, na bázi s bílou skvrnou. Ostruha je 10–16 mm dlouhá, mírně zakřivená, směřující dozadu. Semeník je téměř kulovitý, hustě žláznatý. Plodem jsou téměř kulovité tobolky, semena válcovitá, asi 1 mm dlouhá. Na podzim listy zanikají a rostlina vytvoří přezimovací pupen.
Fotografováno dne 17. 7. 2015 (Španělsko, Pyreneje, Parque Nacional Ordesa y Monte Perdido).