Syn.: Amygdalus communis L., Amygdalus dulcis Mill., Prunus amygdalus Batsch, Prunus communis (L.) Arcangeli
Čeleď: Rosaceae – růžovité
Rozšíření: Původní rozšíření sahá od Malé Asie po Írán a Afghánistán. Pěstováním se následně rozšířila na východ až do Číny a na západ do Středozemí a Makaronésie. V současné době se pěstuje v klimaticky vhodných oblastech celého světa (např. Kalifornie). V některých oblastech světa se chová invazivně (např. Kanárské ostrovy). V ČR pěstována především v termofytiku, poprvé již v 17. století na jižní Moravě. V Čechách se dříve pěstovala hlavně v Českém středohoří a v Polabí, také na jižní Moravě (Hustopeče).
Ekologie: Roste na lehkých, výhřevných půdách s vyšším obsahem humusu. Vyžaduje dlouhé teplé léto a krátkou zimu bez velkých teplotních výkyvů. Jarní mrazíky nesnese.
Popis: Mandloň obecná je 2–5(–8) m vysoký keř nebo strom s borkou v mládí šedozelenou a hladkou, později podélně rozbrázděnou. Mladé větve jsou lysé, červenohnědé až načervenalé, mnohdy s popelavým povlakem a hustě rozmístěnými čočinkami (tečky trvale otevřených průduchů). Podlouhlá, kopinatá až vejčitě kopinatá čepel listu s žláznatě pilovitým okrajem je více než 2krát delší než rovněž žláznatý řapík. Kvete v březnu až dubnu bílými až bledě růžovými jednoduchými květy, které se objevují ještě před rašením listů. Češule mají tvar zvonkovitý. Plodem jsou z boku zřetelně zploštělé, šedavě plstnaté, kožovité peckovice. Pecka je úzce křídlatá, hladká, mělce rozbrázděná až pórovitá a obsahuje 1(–3) sladká, vzácněji hořká semena – „mandle“. Některé mandle mají pecku pórovitou, snadno drtitelnou („krachmandle“).
Záměny: Kriticky ohrožená mandloň nízká (Prunus tenella) dorůstá maximálně 1,5 m výšky, na zubech listů nemá žlázky a její češule mají trubkovitý tvar. Za podobný druh (před dozráním plodů) lze považovat i broskvoň obecnou (Prunus persica), která ale rovněž nemá žlázky na zubech listů a tvar jejích češulí je krátce válcovitý až miskovitý.
Využití: Semena (mandle) mají význam především v potravinářském průmyslu (sušené, pražené, solené, kandované, apod.), ale získává se z nich také mandlové mléko, mandlový olej, hořkomandlová voda apod., používané hlavně do kosmetiky a léků. V hořkých mandlích je obsažen glykosid amygdalin a podobné látky, které mohou za určitých okolností uvolňovat kyanovodík. Požití většího množství hořkých mandlí je proto nebezpečné i pro člověka.
Fotografovaly Alena Jírová, ve dnech 18. 3. 2008 (Francie, Avignon) a 26. 2. 2008 (Španělsko, El Chorro); Naďa Gutzerová, dne 19. 5. 2006 (Chorvatsko, Sukošan).