Vysokohorské Čchingchajsko-tibetské plato, vroubené na jihu pásmem Himálaje, vybíhá na východě do dvou předsunutých sousedících pohoří ležících již ve střední Číně, která zde jako jediná přesahují úroveň 3000 m. Severní a vyšší pohoří Čchin-ling Šan (Qinling Shan) se nachází v jižní části provincie Šen-si na jih od nížin okolo řeky Wej Che (Wei He), velkého přítoku řeky Chuang Che (Huang He).
Vody jižní strany tohoto pohoří odtékají do řeky Chan Šuej (Han Shui), velkého přítoku řeky Čchang Ťiang (Chang Jiang, Jang-c’-ťiang). Pohoří Čchin-ling Šan tak tvoří rozvodí mezi dvěma nejdelšími a nejmohutnějšími řekami Číny. Pohoří je orientované ve východozápadním směru a kulminuje masivem Tchaj-paj Šan (Taibai Shan, 3767 m n. m.), jehož vrchol představuje nejvyšší bod východní poloviny pevninské Číny na východ od vlastního Čchingchajsko-tibetského plata.
Pohoří Čchin-ling Šan je budováno silikátovými horninami; vyšší horské polohy jsou často pokryté balvanitou sutí nebo menšími skalními výchozy. Vegetace je převážně tvořena lesními porosty kromě četných odlesněných ploch zarůstajících druhotnou křovinatou vegetací, bambusy nebo uměle zalesňovaných často nepůvodními druhy. Horní hranice lesa probíhá nerovnoměrně vlivem místy plynulého přechodu z vysokého lesa přes vysokohorské křoviny po travnaté nebo travnato-keříčkovité formace; pokud je ostřejší lesní hranice vyvinuta, probíhá zde obvykle mezi 2800 a 3000 m, často tvořená modřínem (Larix chinensis).
Zdejší listnaté lesy spodních a středních poloh jsou druhově velmi bohaté a tvořené především druhy dubu (Quercus), buku (Fagus), habru (Carpinus), javoru (Acer), lípy (Tilia), topolu (Populus) a jasanu (Fraxinus), ale také zde roste celá řada dalších stromovitých listnáčů, z nichž mnohé jsou zmíněny níže pro sousední pohoří. Dendroflóra pohoří je bohatá i u keřovitě rostoucích rodů listnatých dřevin.
Z jehličnatých dřevin roste v pohoří Čchin-ling Šan dvoujehličná borovice deskovitá (Pinus tabuliformis), pětijehličná borovice Armandova (Pinus armandii) a vzácně v nižších polohách severních údolí v jihovýchodní části mezi 800 a 1500 m také borovice Bungeova (Pinus bungeana) se třemi jehlicemi ve svazcích. Dále se zde vyskytují smrky Picea wilsonii a P. neoveitchii, jedle Abies chensiensis a A. fargesii, tsuga čínská (Tsuga chinensis), ostrolistec kopinatý (Cunninghamia lanceolata) častější jako kulturní dřevina; v nízkých polohách do 1500 m vzácně také Keteleeria davidiana a naopak ve vyšších skalnatých polohách jalovec šupinatý (Juniperus squamata). Obvykle jako podrostový jehličnan se vyskytuje hlavotis (Cephalotaxus sinensis a C. fortunei) a tis čínský (Taxus wallichiana var. chinensis).
Druhým z uvedených pohoří je poněkud menší a nižší Ta-pa Šan (Daba Shan) ležící okolo hranic jihovýchodního cípu Šen-si, severovýchodního cípu provincie Čchung-čching a západního Chu-pej. Toto pohoří tvoří orograficky členité rozvodí mezi řekou Chan Šuej na severu a krátkými levostrannými (severními) přítoky veletoku Čchang Ťiang, neboli celé leží v povodí tohoto veletoku. Pohoří se skládá ze dvou částí, z nichž nižší západní kulminuje horou Chua-lung Šan (Hualong Shan, 2917 m) v jihovýchodním cípu Šen-si a vyšší jihovýchodní, zvané Šen-nung-ťia (Shennongjia), ležící převážně ve stejnojmenném okrese a zčásti v jižním cípu okresu Fang-sien, obou v západním Chu-pej. Pohoří Šen-nung-ťia kulminuje masivem Ta-šen-nung-ťia (Dashennongjia, 3105 m), který je na většině map kótován nižší horou s výškou 3053 m. Vzhledem k tomu, že výše zmíněné pohoří Čchin-ling Šan je Číňany obvykle s provincií Šen-si vyčleňováno ze střední Číny, je hora Ta-šen-nung-ťia považována za nejvyšší horu střední Číny.
Geologické složení pohoří Šen-nung-ťia je pestré, v severní části tvořené vápenci s krasovými fenomeny a v nejvyšší jihozápadní části převážně metamorfovanými silikátovými horninami. Pohoří je dobře přístupné po silnici vedoucí od města Fang-sien na severu, na kterou se napojuje východní větev od města Šen-nung-ťia a dále překonávající krasovou oblast přes nevýrazný zalesněný průsmyk Jen-c‘ (Yanzi) a klesající k městu Mu-jü-pching a dále vedoucí do sousedního okresu Sing-šan, kde se dělí na dvě větve, obě spadající do oblasti známých Tří soutěsek na řece Čchang Ťiang.
Od roku 1990 spadá nejvyšší část pohoří Šen-nung-ťia do stejnojmenné národní přírodní rezervace s rozlohou přes 70 tisíc hektarů, která je součástí mezinárodní sítě biosférických rezervací a dnes hodně turisticky navštěvovaná, přestože zde není mnoho atraktivních míst. Mezi nejvýraznější patří daleký rozhled z horní hrany jižních skalních srázů zvaných Feng-ťing-ja (Fengjingya) se skalními věžemi, strmými žebry a žleby. Kromě primární ochrany vzácných druhů živočichů a rostlin je cílem rezervace také sledování a ochrana přirozených procesů spontánní sukcese po vykácení lesních porostů na velké ploše ve středních a horních polohách, které se tu odehrálo v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století. Z rezervace je udáváno asi 340 druhů obratlovců, ze zvlášť chráněných zde žije zlatá opice langur čínský (Rhinopithecus roxellana), medvěd ušatý (Ursus thibetanus), kurovitý pták satyr Temminckův (Tragopan temminckii), bažant zlatý (Chrysolophus pictus) a velemlok čínský (Andrias davidianus).
Z cévnatých druhů rostlin je odtud udáváno téměř 2500 druhů. Z listnatých stromů zvlášť chráněných zde roste monotypická davidie listenová (Davidia involucrata) a až 30 m vysoký Emmenopterys henryi z čeledi mořenovitých (Rubiaceae). Pohoří Ta-pa Šan je doslova dendrologickým rájem, protože se zde stýkají druhy několika čínských floristických provincií. Pohoří vyniká druhovým zastoupením především čeledi bukovitých (Fagaceae), zejména to jsou opadavé i stálezelené duby obou podrodů, resp. rodů, tj. Quercus a Cyclobalanopsis, a to: Quercus acutissima, Q. variabilis, Q. dentata, Q. fabri, Q. aliena, Q. serrata, Q. dolicholepis, Q. oxyphylla, Q. baronii, Q. acrodonta, Q. engleriana, Cyclobalanopsis oxyodon, C. multinervis, C. gracilis a C. glauca, dále buky Fagus engleriana, F. longipetiolata, F. hayatae a kaštanovníky Castanea mollissima, C. seguinii a C. henryi.
Dále je zde počtem druhů významně zastoupen javor, se zaznamenaným výskytem Acer griseum, A. henryi, A. pictum, A. cappadocicum, A. longipes, A. davidii, A. maximowiczii, A. oblongum, A. stachyophyllum, A. laevigatum, A. oliverianum, A. ceriferum, A. wilsonii, A. erianthum, A. buergerianum a A. caesium. Z dalších bohatších rodů listnatých stromů zde roste několik druhů topolu (Populus davidiana, P. adenopoda, P. lasiocarpa, P. wilsonii a P. purdomii), habru (Carpinus cordata, C. henryana a C. fargesiana), jilmu (Ulmus parvifolia, U. prunifolia a U. bergmanniana), zelkovy (Zelkova sinica, Z. serrata a Z. schneideriana), břestovce (Celtis julianae, C. biondii a C. bungeana), šácholanu (Magnolia officinalis, M. biondii, M. denudata, M. sprengeri), lípy (Tilia chinensis, T. paucicostata, T. tuan a T. oliveri), jasanu (Fraxinus chinensis, F. platypoda, F. insularis a F. odontocalyx) nebo dřínu (Cornus chinensis, C. controversa, C. macrophylla, C. ulotricha a C. wilsoniana).
Méně početnými rody se stromovitými druhy je bříza (Betula luminifera a B. insignis), jeřáb (Sorbus alnifolia a Sorbus folgneri), zmarlika (Cercis racemosa a C. glabra), lapina (Pterocarya stenoptera a P. macroptera), křehovětvec (Cladrastis delavayi a C. wilsonii), ampák (Tetradium daniellii a T. glabrifolium) nebo katalpa (Catalpa ovata a C. fargesii). Dále se zde z listnatých stromů vyskytuje liliovník čínský (Liriodendron chinense), zmarličník japonský (Cercidiphyllum japonicum), dřezovec čínský (Gleditsia sinensis), jírovec čínský (Aesculus chinensis), korkovník čínský (Phellodendron chinense), habrovec japonský (Ostrya japonica), ořešák mandžuský (Juglans mandshurica), česnekovník čínský (Toona sinensis), Kalopanax septemlobus (Araliaceae), Platycarya strobilacea (Juglandaceae), Aphananthe aspera (Cannabaceae), Tetracentron sinense (Trochodendraceae), Dipteronia sinensis (Sapindaceae), Stewartia sinensis (Theaceae) nebo Idesia polycarpa a Poliothyrsis sinensis (oba z čeledi Salicaceae).
Také zastoupení listnatých keřovitých rodů je v tomto pohoří vysoké, ale vyskytují se zde i další keřovité druhy některých výše zmíněných rodů. Většina druhů jehličnatých dřevin pohoří Ta-pa Šan je stejná jako v pohoří Čchin-ling Šan, ale chybí zde modřín a borovice Bungeova a borovici deskovitou nahrazuje příbuzná borovice Henryova (Pinus henryi), preferující vápencový podklad; navíc se zde vyskytuje smrk Picea brachytyla.
Fotografováno od 5. 6. do 8. 7. 1995, expedici podpořil Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.