Jihomoravský

Pouzdřanská step a lesostepní doubrava Kolby patří k nejznámějším přírodním rezervacím jižní Moravy, i floristicky se jedná o evropsky významnou lokalitu. Nachází se severovýchodně od obce Pouzdřany (okres Břeclav), její výměra přesahuje 180 hektarů.

Číst dál

Bitva tří císařů je pojmem, jenž stále něco znamená a jenž nebyl zapomenut. Jednou z dotčených vesnic byl Újezd u Brna a dodnes zde lze vysledovat její stopy, například kapličku, kde kdysi stál samotný Napoleon. Naštěstí řádění vojsk nezničilo vše, co mu stálo i nestálo v cestě, a tak můžeme v přírodní rezervaci Špice, ba i v jejím okolí, obdivovat ostrůvek vzácné stepní teplomilné květeny.

Číst dál

Mezi jihomoravskými Čejkovicemi a Čejčí (okres Hodonín, Hustopečská pahorkatina), se nacházejí tři zemědělsky nevyužívané kopce s prudkými stráněmi stepního charakteru, na nichž najdeme zachovaná xerotermní společenstva s řadou vzácných druhů rostlin. Na mapách se uvádějí jako Čejkovické Špidláky, jejich rozloha činí 17 hektarů a nacházejí se v nadmořské výšce 200–250 m.

Číst dál

Když Jan Amos Komenský vytvářel v roce 1627 mapu Moravy, zaznamenal do ní v oblasti severně a východně od obce Kobylí (na Břeclavsku) také dvě jezera. Dnes již tyto vodní plochy neexistují, nevzpomínají si na ně většinou ani místní. Přesto se do tohoto kraje podívejme a pokusme se najít alespoň drobné náznaky jejich dřívější přítomnosti.

Číst dál

Severně od obce Sedlec u Mikulova, dobře známé výskytem slanomilné buřeně v národní přírodní rezervaci Slanisko u Nesytu, je zajímavé místo s výskytem teplomilné květeny, chráněné od roku 1987 jako přírodní rezervace, přičemž dnešní výměra činí zhruba 10 ha. Nejvýznamnějším zdejším druhem je patrně len chlupatý (Linum hirsutum), který je zde místy až hojný. Ačkoli zdálky tento vrch o nadmořské výšce 258 m nevypadá nijak majestátně, nabízejí se z něj pěkné výhledy do krajiny: na Svatý kopeček u Mikulova, na Pálavu, i na vzdálenější Karpaty.

Číst dál

Když se nějaká hora nazve Špičák, vzbuzuje pak dojem, že jde o horu vysokou a špičatou. Co se týče Špičáku jižně od Milovic u Mikulova, už samotná nevelká nadmořská výška 297 m vyvolává pochybnosti. Okolní rovinu sice převyšuje zhruba o 150 m, ale plochý vrchol jakoukoli vnější podobu se špičákem vylučuje. Snad jde o význam přenesený, daný častým výskytem kančích špičáků. Vrch je převážně překryt spraší a porostlý panonskou teplomilnou doubravou, jen na západních svazích nalezneme příkré stepní a lesostepní svahy. Na nejcennějších plochách byla v roce 1994 vyhlášena přírodní rezervace Milovická stráň o výměře necelých 90 ha k ochraně cenných lesních, lesostepních a stepních rostlinných společenstev s výskytem vzácných druhů.

Číst dál

Během mé návštěvy na lokalitě Hrubá louka u Pánova na okraji Hodonínské doubravy jsem dne 9. 3. 2008 našel k mému velkému překvapení vitální populaci křivatce českého pravého (Gagea bohemica subsp. bohemica) čítající minimálně několik desítek jedinců. Křivatec zde roste na ploše několika metrů čtverečních v rozvolněném suchém trávníku, v blízkosti řídící věže bývalého vojenského cvičiště (tankodromu). Na téže lokalitě, roztroušeně po celém cvičišti, se vyskytuje i poměrně vzácný křivatec nizoučký (Gagea pusilla).

Číst dál

Pavlovské vrchy patří k tomu nejkrásnějšímu, co naše země může ukázat. Je to kraj vinohradů a úrodných polí, ale i strmých skal, stepních strání, dubových hájů a lužních lesů. Země stokrát rozbrázděná pluhy, prohnětená podrážkami bot vinařů, prolitá lidským potem tak, jako málokterá jiná. Ale přesto téměř panenská a nádherná. Člověk byl tady doma od nepaměti, vždyť kdo by neznal třeba slavnou Venuši z Dolních Věstonic. Avšak i tak si tato krajina dokázala zachovat svou velmi charakteristickou podobu, kterou jen těžko najdete jinde.

Číst dál

Přírodní rezervace Svatý kopeček u Mikulova (okres Břeclav), která byla vyhlášena v roce 1946 a zaujímá rozlohu zhruba 37 hektarů, slouží k ochraně bradla jurských vápenců, které se zvedají nad městem.

Číst dál

Oblast Pálavy je dobře známa svou teplomilnou květenou, z hlediska našich zemí velmi významnou, vždyť hned několik druhů rostlin se na území našeho státu už nikde jinde nevyskytuje. Další druhy zde mají centrum rozšíření u nás a i jinak u nás vzácné druhy zde mají dosud bohaté výskyty. To bezpochyby platí i v případě národní přírodní rezervace Tabulová, postupně přehlašované od roku 1951 do dnešní podoby, jež zahrnuje i bývalou sousední rezervaci Růžový vrch a nedalekou taktéž bývalou památku Kočičí kámen.

Číst dál

Vrch Turold se nalézá kousek na sever jihomoravského Mikulova (mapa) a ačkoliv je chráněn již od roku 1946 (od roku 1992 v kategorii přírodní rezervace o výměře 17 ha), nijak ho to neuchránilo před téměř úplným zničením počátkem 20. století, kdy zde probíhala těžba vápence. Naštěstí byla těžba v roce 1934 ukončena, a tak nám něco zbylo i do dnešních dnů.

Číst dál

Na samém jihu Znojemska, v těsné blízkosti rakouské hranice, byla v roce 2014 vyhlášena přírodní památka Ječmeniště. Skládá se ze dvou oddělených částí, její rozloha dohromady činí 61,77 ha. Vyhlášením této rezervace současně zanikla podstatně menší přírodní památka Mandloňová mez o rozloze 0,21 ha, vyhlášená v roce 1997, která se stala součástí té dnešní velké. Svůj název rezervace dostala podle zaniklé obce Ječmeniště (Gerstenfeld), která byla jako jediná (!) v jihomoravském pohraničí po vzniku železné opony takřka bezezbytku zlikvidována. Ječmeniště je rovněž vedeno na seznamu evropsky významných lokalit.

Číst dál

Krumlovsko-rokytenské slepence byly za národní přírodní rezervaci vyhlášeny teprve v roce 2005. Území je tvořeno skupinou čtyř izolovaných lokalit, které se nacházejí východně a severovýchodně od Moravského Krumlova (Znojemsko). Slouží k ochraně přírodovědecky nejhodnotnější části členitého údolí říčky Rokytné. Celková výměra rezervace je 87 hektarů, geologický podklad tvoří především slepence permského stáří. Oblast je druhově velmi bohatá a zahrnuje i řadu ohrožených a chráněných druhů rostlin.

Číst dál

V polích mezi Čebínem a Malhostovicemi (bývalý okres Brno-venkov) se nacházejí dva vápencové skalní ostrovy. Blíže k Čebínu leží menší Malá skalka, necelý kilometr od Malhostovic – vlastně jen několik desítek metrů od Malé skalky – zase rozlehlejší Malhostovická pecka. Oba skalní výchozy jsou tvořeny střednědevonskými vilémovickými vápenci, lokalita leží v nadmořské výšce od 304 do 332 m, její rozloha nepřesahuje 2 hektary.

Číst dál