Na pomezí čínské provincie Jün-nan, vnitřního Tibetu, severního cípu Barmy a nejvýchodnějšího cípu indického státu Arunáčalpradéš se nachází světová geografická rarita – nejhustší seskupení souběžných veletoků, respektive jejich povodí na Zemi. Ve vzdálenosti asi 160 až 200 km napříč povodími mezi krajními toky řek – zde jmenováno od východu na západ – tečou od severu k jihu řeky Ťin-ša Ťiang (Jinsha Jiang, níže zvaná Jang-c‘ Ťiang), Lan-cchang Ťiang (Mekong), Nu Ťiang (Nu Jiang, Salwin), Dulong (Iravádí) a Zayü Čchü (Zayü Qu) neboli Luhit (hlavní východní přítok Brahmaputry).
Asie
Gruzie, Abcházie, centrální část Velkého Kavkazu
Centrální část Velkého Kavkazu nelze objektivně vymezit, ale kombinací geopolitických a orografických charakteristik jej lze definovat jako oblast hlavního kavkazského hřebene na západě od míst, kde formální hranice mezi Evropou a Asií vystupuje na tento hřeben (na 40° 39’ 42’’ východní délky) a začíná rozdělovat severní evropskou část od jižní části asijské, zpočátku spadající k pobřeží Černého moře, na východě pak končící posledním čtyřtisícovým masivem na hlavním hřebeni ležícím na hranicích Gruzie a Ruské federace, horou Diklosmta (4285 m n. m.).
Hory střední Číny – pohoří Čchin-ling Šan (Qinling Shan) a Ta-pa Šan (Daba Shan)
Vysokohorské Čchingchajsko-tibetské plato, vroubené na jihu pásmem Himálaje, vybíhá na východě do dvou předsunutých sousedících pohoří ležících již ve střední Číně, která zde jako jediná přesahují úroveň 3000 m. Severní a vyšší pohoří Čchin-ling Šan (Qinling Shan) se nachází v jižní části provincie Šen-si na jih od nížin okolo řeky Wej Che (Wei He), velkého přítoku řeky Chuang Che (Huang He).
Indie, Kérala, mokřady Vembanad-Kol – കേരളത്തിലെ കായലുകൾ
Na jihozápadě Indie, kousek před špičkou poloostrova, leží svazový stát Kérala. Je to Indie trochu výjimečná: právě zde se země dotýká s nefalšovanými tropy; řeč, jíž se zde mluví, není indoevropská (malayalam patří spolu s příbuznou tamilštinou mezi drávidské jazyky; oba jazyky se však nápadně liší písmem); a konečně zdaleka zde nepřevládají hinduisté tak, jako v jiných částech subkontinentu. Pobřeží bylo vždy pod vlivem dálkového obchodu, takže když sem na přelomu 15. a 16. století přišli portugalští objevitelé, našli zde nejen islám, ale překvapivě i křesťany. Podle legendy zdejší obyvatele již v 1. století evangelizoval apoštol Tomáš – a místní křesťané si udrželi starobylý syrský ritus se zvláštnostmi teologických detailů. Ke všemu zde donedávna existovala židovská diaspora, která se údajně odvozovala od dob krále Šalamouna.
Indie, Uttarpradéš, Ágra, Tádž Mahal
Kdo by neznal obrázky půvabné bílé stavby mauzolea v indické Ágře a neslyšel jeho příběh! Méně je známo, že Tádž Mahal je celý komplex staveb a zahrad. Je součástí světového dědictví UNESCO a v roce 2007 byl zařazen mezi sedm novodobých divů světa. Naše následující trochu neobvyklá fotografie dokumentuje podobu této jinak velmi romantické památky v době nezbytných rekonstrukčních prací.
Írán, Kašán, Bagh-e Fin
Město Kašán najdeme v centrální části Íránu, v isfahánské provincii, v kraji suchém a horkém. Některé staré rukopisy právě sem kladou původ novozákonních Tří králů. Proto blahoslavený poutník Odorik z Pordenone ve svém věhlasném cestopise ze začátku 14. století o tomto městě poznamenává: …zastavil jsem se v městě Tří mágů, jež slove Cassan, městě to královském a velkého věhlasu. Přestože je Tataři velice poplenili, oplývá toto město chlebem a vínem a mnohým jiným zbožím. Z tohoto města jest do Iherusalema padesáte dní cesty a mágové našli Iherusalem a vykonali cestu tak rychle zázrakem zajisté a božskou silou, nikoliv lidskou. A mnoho jiných věcí je v tom městě, jež vypovědět bylo by nepříliš prospěšno.
Izrael, Eilat, Botanical Garden of Eilat
Na severním okraji nejjižnějšího izraelského města Eilat, při vstupu z pouštní oblasti Arava, se rozkládá malá botanická zahrada. Je vystavěna na kamenných terasách ve starověkém biblickém stylu a osázena asi tisícovkou taxonů ovocných a okrasných stromů, keřů, bylin a užitkových rostlin z celého světa.
Izrael, Haifa, Terasové zahrady Bahá’í
Terasy Bahá’í Faith, také známé jako Visuté zahrady v Haifě, jsou terasové zahrady kolem bahá’istické svatyně na hoře Karmel v přístavním městě Haifa v Izraeli. Bahá’istická svatyně a zahrady (הגנים הבהאים ומקדש הבאב) jsou jedním z nejnavštěvovanějších turistických cílů v Haifě a v roce 2008 byly tyto památky zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Izrael, Jeruzalém, Olivová hora a Getsemanská zahrada
Olivová hora (také Olivetská hora) nebo Olivový vrch ve východní části Jeruzaléma je nejznámější lokalita spojovaná s olivovníkem (Olea europaea), důležitou plodinou provázející civilizace kolem Středozemního moře. Svahy hory kdysi pokrývaly olivové háje. Na Olivové hoře jsou místa mnohokrát zmiňovaná v Bibli, která jsou posvátná především pro židy a křesťany, některá jsou významná i pro islám.
Japonsko, Hokkaidó, pohoří Taisetsuzan
Uprostřed severního a druhého největšího japonského ostrova Hokkaidó leží pohoří Taisetsuzan (Daisetsuzan, Daisecuzan, japonsky 大雪山), též nazývané „Velké sněhové hory“. Řada vrcholů pohoří přesahuje úroveň 2000 m n. m. a kromě hory Horoširi-dake (2052 m) v pohoří Hidaka na jihu ostrova představuje nejvyšší a jediné dvoutisícové hory na Hokkaidu.