Městečko Tivoli leží na úpatí Sabinských hor nedaleko Říma. Turistickou atrakcí je zdejší terasová zahrada u honosné renesanční vily – Casina, Villa d’Este.
Zahrady světa
Itálie, Valsanzibio, Villa Barbarigo
Významná barokní zahrada leží ve vesnici Valsanzibio v chráněné oblasti Colli Euganei, v kraji vína, lesů, zaoblených sopečných vrchů i opukových strání v severní Itálii, jen pár kilometrů od Padovy.
Itálie, Verbania, Villa Taranto
Město Verbania se nachází na západním břehu jezera Lago Maggiore, vzniklo spojením dvou zde již existujících městeček. V jeho blízkosti se nachází Villa Taranto se svou velmi zajímavou botanickou zahradou. Vedle Isola Bella a Isola Madre je tedy další významnou zahradou na březích tohoto italsko-švýcarského jezera.
Izrael, Eilat, Botanical Garden of Eilat
Na severním okraji nejjižnějšího izraelského města Eilat, při vstupu z pouštní oblasti Arava, se rozkládá malá botanická zahrada. Je vystavěna na kamenných terasách ve starověkém biblickém stylu a osázena asi tisícovkou taxonů ovocných a okrasných stromů, keřů, bylin a užitkových rostlin z celého světa.
Izrael, Haifa, Terasové zahrady Bahá’í
Terasy Bahá’í Faith, také známé jako Visuté zahrady v Haifě, jsou terasové zahrady kolem bahá’istické svatyně na hoře Karmel v přístavním městě Haifa v Izraeli. Bahá’istická svatyně a zahrady (הגנים הבהאים ומקדש הבאב) jsou jedním z nejnavštěvovanějších turistických cílů v Haifě a v roce 2008 byly tyto památky zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Izrael, Jeruzalém, Olivová hora a Getsemanská zahrada
Olivová hora (také Olivetská hora) nebo Olivový vrch ve východní části Jeruzaléma je nejznámější lokalita spojovaná s olivovníkem (Olea europaea), důležitou plodinou provázející civilizace kolem Středozemního moře. Svahy hory kdysi pokrývaly olivové háje. Na Olivové hoře jsou místa mnohokrát zmiňovaná v Bibli, která jsou posvátná především pro židy a křesťany, některá jsou významná i pro islám.
Japonsko, Kavaguči, Zahrada muzea Kubota Ičiku
Areál muzea Kubota Ičiku (Kubota Itchiku bijutsukan, Kubota Itchiku Art Museum) se nachází nedaleko jezera Kavaguči pod horou Fudži. Jedná se o naprosto neobvyklou zahradu, ve které se mísí zcela ultra moderní prvky s tradičním pojetím japonské zahrady ve velice zajímavé harmonii.
Japonsko, Kjóto, areál Eikando
Tento chrám s překrásnou zahradou kolem velkého rybníka naleznete jen několik stovek metrů severněji od daleko známějšího velkého chrámového komplexu Nanzen-dži v Kjótu.
Japonsko, Kjóto, Čišaku-in
Chrám Čišaku-in v Kjótu vznikl na místě ještě staršího chrámového komplexu ze 14. století, který byl zhruba po dvou stovkách let zbourán, což je však v Japonsku věc zcela běžná.
Japonsko, Kjóto, Daikaku-dži
Jedná se o zahradu, která bývala součástí vily císaře Sagy již v 9. století. Po smrti císaře zde byl zbudován chrám Šingon buddhismu. Do současnosti se však nedochoval žádný z původních objektů.
Japonsko, Kjóto, Ginkakudži
Překrásný areál Ginkakudži (Chrám Stříbrného pavilonu) se nachází v oblasti hor Higašijama nedaleko Kjóta. Jeho vznik se datuje do druhé poloviny 15. století. Původně zde bylo reprezentativní sídlo šóguna jménem Ašikaga Jošimasa. Při budování honosné vily se zahradou se evidentně nechal inspiroval sídlem Kinkakudži (Chrám zlatého pavilonu), které nechal vystavět jeho děd. Již v roce 1490 po šógunově smrti se však celý areál změnil v zenový chrám, který však stále zůstával centrem soudobé kultury, včetně umění ikebany, poezie, divadla i tradičních čajových obřadů.
Japonsko, Kjóto, Kinkaku-dži
Tento areál, v překladu nesoucí jméno Zlatý pavilon, je jednou z nejslavnějších památek v Japonsku a určitě i jednou z nejfotografovanějších. V roce 1994 byl zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Nachází se ve čtvrti Kita v severozápadním Kjótu.
Japonsko, Kjóto, Mechová zahrada Saihó-dži
Chrám Saihó-dži, někdy také nazývaný Kokedera, je od roku 1994 zapsaný na seznamu památek Světového dědictví UNESCO jako velmi významná památka starobylého Kjóta hlavně kvůli své zahradě. Jde patrně o nejznámější mechovou zahradu celého Japonska: V současnosti se tu vyskytuje zhruba 120 druhů různých mechorostů, i když pochopitelně u japonských a čínských zahrad není nejdůležitější druhové složení, ale to, jak je areál koncipován a jaké pocity dokáže v návštěvníkovi vyvolat.
Japonsko, Kjóto, Okoči Sanso
Tuto původně soukromou zahradu nalezneme nedaleko Kjóta na svazích hory Ogura, v těsné blízkosti komplexu chrámu Tenrjúdži. Lze sem dorazit ze železniční zastávky Arašijama, která je vzdálena necelý 1 km. Jejím vlastníkem byl japonský herec Dendžiro Okoči (1898–1962), po jehož smrti byl celý areál otevřen pro veřejnost a funguje částečně i jako muzeum. Jedná se o komplex několika námětově odlišných zahrad a staveb, včetně obytného stavení, čajového domku, malé šintoistické svatyně a vyhlídek, protože vše je umístěno v místy velmi prudkém svahu s několika terasami. Zahrada i veškeré stavby v ní byly vybudovány mezi lety 1930–40, s výjimkou malého chrámku Jibutsudó z období Meidži.
Japonsko, Kjóto, Renge-dži
Renge-dži je poměrně malý areál v severovýchodní části Kjóta. Stáří samotné zahrady i přilehlého chrámu není definitivně určeno, podle jedné teorie byla založena Imaedou Čikajošim v roce 1662, jiné zdroje uvádějí, že chrám byl do této lokality pouze přesunut z oblasti, kde nyní leží hlavní kjótské nádraží. Je navštěvován hlavně na podzim, kdy barevné listí javorů tvoří úchvatné kompozice.