Syn.: Cassia auriculata L., Cassia densistipulata Taub.
Česká jména: séna (Huber 1596)
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Druh pochází z Indie, Srí Lanky a Barmy. Je zdomácnělý v dalších tropických zemích.
Ekologie: Je dosti obvyklý v suchých oblastech a podél mořského pobřeží.
Popis: Bohatě větvený keř až malý strom, dorůstá výšky 2–4 m. Borka je hladká, skořicově hnědá a mladé větévky jsou přitiskle pýřité. Listy jsou střídavé, sudozpeřené, u báze řapíku vyrůstají velké, ledvinitě okrouhlé palisty. Listy jsou složené ze 4–12 párů těsně uspořádaných lístků, vřeteno je 8,8–12,5 cm dlouhé, podélně rýhované, pýřité, se vzpřímenými čárkovitými žlázkami mezi lístky každého páru. Jednotlivé lístky jsou velmi krátce řapíkaté, eliptické, na vrcholu krátce zašpičatělé, 1,5–2,5 cm dlouhé a 0,5–1,3 cm široké, lysé nebo drobně pýřité, sytě zelené, světlejší na rubu. Květy o průměru téměř 5 cm vyrůstají v terminálních a axilárních chudých hroznech, uspořádaných ve vrcholíku. Stopky jsou lysé, 1,5–2,5 cm dlouhé, kališní lístky vejčité, 9–12 mm dlouhé, dva vnější mnohem menší než ostatní tři; korunní lístky vejčité, nehetnaté, 1,2–2,5 cm dlouhé, jasně žluté, s oranžovými žilkami. Tyčinek je 10, horní 3 jsou redukované; semeník je svrchní. Plod je podlouhlý lusk, na vrcholu zakončený přetrvávající bází čnělky, 7,5–12,5 cm dlouhý a 1,5 cm široký, plochý, tenký, na povrchu chlupatý, ve zralosti hnědý, s 12–20 semeny.
Využití: V tropických suchých oblastech se vysazuje v zahradách, parcích a kolem cest. Využívá se v tradiční medicíně proti horečce, při revmatismu, dně, diabetu, chorobách močového systému, zácpě, jako anthelmintikum, vně při očních a kožních chorobách. Výzkumy potvrdily ve výtažcích antimikrobiální účinky.
Fotografováno dne 20. 2. 2014 (Srí Lanka, NP Yalla).