Syn.: Tilia cordata var. japonica Miq., Tilia ulmifolia var. japonica Mayer, Tilia eurosinica Croizat
Česká jména: lípa japonská (Ottomanský 2018)
Čeleď: Malvaceae – slézovité
Rozšíření: Východoasijský druh, vyskytuje se na všech hlavních japonských ostrovech, byl zaznamenán rovněž na několika lokalitách v centrální části východní Číny (jižně od toku Jang-c’-ťiang). Do Evropy byl tento druh introdukován v roce 1875, na českém území se poprvé objevil někdy před rokem 1927 v zámeckém parku v Průhonicích, dodnes je pěstován v českých arboretech a ve významných parcích.
Ekologie: V jižní části areálu roste převážně v horských opadavých lesích, stoupá tu až do nadmořské výšky okolo 2000 m, na nejsevernějším ostrově Hokkaidó se objevuje spíše ve smíšených lesích nižších poloh. Kvete v průběhu července.
Popis: Opadavý strom dosahující výšky okolo 20 m, někdy i vícekmenný, s borkou tmavě hnědošedou, podélně brázditou a s letorosty nejprve červenohnědě hvězdovitě chlupatými, později olysalými, hnědými. Listy jsou řapíkaté, okrouhlé nebo téměř okrouhlé, 4,8–8,5 cm dlouhé a 4–7,4 cm široké, většinou na bázi symetrické, srdčité nebo jen vzácně uťaté, po okraji pilovité, se zuby jednoduchými nebo dvojitými, trojúhelníkovitými, k vrcholu listu stočenými, zakončenými světlým hrotem, zuby se často navzájem překrývají nebo se ohýbají nad list, na vrcholu je čepel nápadně zašpičatělá. Na líci je čepel tmavě zelená s matným leskem, lysá, na rubu světle zelená nebo šedozelená, u některých stromů může být zcela lysá, ale většinou jsou na ní podél hlavních žilek patrné chomáčky rezavých svazčitých chlupů. Květenství je (1–)2–3krát větvené, s 3–25(–35) květy; listen je stopkatý, podlouhlý až eliptický, 5–10,7 cm dlouhý, lysý; květy obsahují zhruba 25 tyčinek a 5 staminodií, která jsou kopisťovitá, skoro stejně dlouhá jako korunní lístky. Plody jsou elipsoidní nebo vejcovité, nežebernaté, hnědě plstnaté.
Poznámka: V Japonsku se vyskytuje pět druhů lip, kromě široce rozšířené lípy japonské je to ještě endemický druh Tilia kiusiana z jihu Japonska, naopak Tilia maximowicziana pochází ze severních oblastí této země, okrajově zasahuje ještě na ruský Dálný východ. Po staletí jsou tu také vysazovány kontinentální druhy Tilia mandshurica a T. miqueliana – objevují se především v komplexech buddhistických chrámů. Navíc lípa japonská se v přirozených porostech severního Japonska ještě kříží s lípou Maximovičovou (T. maximowicziana), jejich kříženec je označován jako Tilia ×noziricola.
Fotografováno dne 22. 9. 2020 (Česko, Čechy, Oplany-Klíče).
Literatura:
Donald Pigott (2012): Lime-trees and Basswoods: A Biological Monograph of the Genus Tilia. Cambridge University Press.
Ondřej Ottomanský (2018): Zhodnocení rodu Tilia L. z pohledu zahradní a krajinářské architektury. Disertační práce, Zahradnická fakulta v Lednici.