Syn.: Typha angustifolia subsp. angustifolia var. shuttleworthii (W. D. J. Koch et Sond.) Fiori, Typha transsilvanica Schur
Čeleď: Typhaceae Juss. – orobincovité
Typha shuttleworthii

Rozšíření: Subatlantsko-submediteránní geoelement, areál výskytu sahá od Východních Pyrenejí na západě Evropy přes jižní Francii, Západní Alpy, Švýcarsko, jižní Německo, severní Itálii, Slovinsko, Rakousko, Českou republiku a Slovensko až do západního Rumunska, Bulharska a Makedonie na jihovýchodě. Mimo tento areál se ještě vyskytuje v turecké Anatolii.
V České republice byla v minulosti známá pouze jediná lokalita v Měsíčním údolí u Radějova v jihovýchodní části Bílých Karpat. Místní populace však zanikla a druh byl delší dobu považován v ČR za vyhynulý. V roce 1998 byl orobinec stříbrošedý nově objeven v Čechách v litorálech vodní nádrže Octárna u obce Obecnice v Brdské vrchovině. V následujících letech byl nalezen na dvou dalších lokalitách v Brdech a na jednom místě na Moravě u Lidečka na rozhraní Javorníků a Vizovické vrchoviny. Během botanických průzkumů prováděných v letech 2003 až 2004 bylo na Moravě nalezeno dalších pět nových lokalit, z toho čtyři v Bílých Karpatech na Uherskobrodsku a Hodonínsku (fytogeografické okresy Bílé Karpaty stepní a Bílé Karpaty lesní) a jedna ve Zlínských vrších. Zatím nepotvrzená je další lokalita v mokřadu Vypálenky u Moravského Písku. Především bělokarpatské lokality by mohly mít přímou souvislost s historickým výskytem v Měsíčním údolí, nejbližší nově objevená lokalita v Javorníku nad Veličkou je totiž vzdálena pouhých 17 km. Je docela pravděpodobné, že se orobinec stříbrošedý vyskytoval v Bílých Karpatech i v době, kdy již byl považován v ČR za vyhynulý a byl zde pouze přehlížen. Jelikož se orobince snadno rozšiřují větrem, a to na poměrně velké vzdálenosti, přichází v úvahu i možnost následného šíření z kulturních výsadeb.
Na Slovensku byl orobinec stříbrošedý uváděn od obce Ubľa na východě země, nedaleko hranic s Ukrajinou. Poměrně nedávno (1999–2000) byly na východě Slovenska nalezeny dvě nové lokality, které se nacházejí na území NP Poloniny v Bukovských vrších, první blízko obce Runina a druhá nad Ruským Potokem. Od roku 2002 je druh uváděn i z jihozápadního Slovenska, kde byl nalezen v bratislavské městské části Petržalka na lokalitě Chorvátske rameno.

Ekologie: Orobinec stříbrošedý roste na březích oligotrofních vod, v litorálech rybníků, kolem potoků, na mokřinách, ve vlhkých příkopech a na mokrých loukách od planárního do submontánního vegetačního stupně.

Typha shuttleworthii

Popis: Vytrvalá, 70–150(–200) cm vysoká sladkovodní emerzní bylina s dlouhým plazivým oddenkem a přímou oblou lodyhou. Listy vzpřímené, světle zelené až žlutozelené, jednoduché, střídavé, přisedlé, uspořádané ve dvou řadách, převyšující vrchol květenství. Listová čepel celistvá, čárkovitá, 5–10(–15) mm široká, na průřezu mírně půlobloukovitá. Rostliny jednodomé, lodyha plodících jedinců je zakončena palicovitým květenstvím. Jednopohlavné květy jsou hustě uspořádané a značně redukované, zakrnělé okvětí představují laločnaté a vidlicovité chlupy. V samičích květech je gyneceum tvořené jediným plodolistem, chlupy v počtu 5–25 jsou prodloužené, přečnívající kopinaté blizny, semeník svrchní. Samčí květy se třemi tyčinkami a jednoduchými chlupy záhy po odkvětu opadávají. Vlastní květenství sestává ze dvou nad sebou umístěných válcovitých palic, dolní samičí a horní samčí, které se navzájem téměř dotýkají.
Jedním z významných rozlišovacích znaků je poměr délky palic, přičemž samčí palice bývá obvykle 2–3krát kratší než palice samičí, jejíž délka se pohybuje mezi 5 až 20 cm. Druhové jméno orobince stříbrošedého se vztahuje k zabarvení samičí palice, která je světle hnědá až tmavohnědá a teprve při dozrávání a za plodu získává na povrchu stříbřitě šedý nádech. Plody představují suché pukavé drobné měchýřky podobné nažkám. Semena jsou 0,7–0,9 mm dlouhá, opatřená chlupy vyrůstajícími z báze květních stopek, pomocí nichž se velmi snadno šíří větrem (anemochorie). Kvete od června do srpna, palice dozrávají a rozpadají se obvykle od září do října.

Záměny: Orobinec stříbrošedý se poněkud podobá orobinci širolistému, v porovnání s ním je však ve většině výše uvedených makroskopických znaků drobnější. Podle barvy a šířky listů lze oba druhy rozlišit i ve sterilním stavu, orobinec širolistý má listy až 20 mm široké, sivě zelené až namodralé.

Typha shuttleworthiiTypha shuttleworthii

Ohrožení a ochrana: Z hlediska ohrožení byl orobinec stříbrošedý donedávna hodnocen jako vyhynulý druh květeny ČR, avšak vzhledem k jeho nedávným nálezům na více lokalitách v Čechách i na Moravě byl přeřazen k druhům kriticky ohroženým (C1b), rovněž na Slovensku byl zařazen mezi druhy kriticky ohrožené, je zde také chráněn zákonem (CR/§), v Bernské úmluvě je zahrnut v příloze I. mezi přísně chráněné druhy rostlin. Územní ochrana druhu bude v České republice zajištěna v navrhovaných evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000, mezi nimiž je Octárna a Padrťský potok v Brdské vrchovině (veřejnosti nepřístupné lokality ležící na území Vojenského újezdu Brdy), na Slovensku v NP Poloniny a v území evropského významu Bratislavské luhy, které zahrnuje i lokalitu Chorvátske rameno. Zákonem chráněným druhem je také ve Švýcarsku a Francii.

Poznámka: V posledních letech se orobinec stříbrošedý stává pro svůj menší vzrůst a atraktivní zabarvení palic oblíbenou rostlinou pro osazování břehů jezírek v okrasných zahradách a objevuje se v nabídkách specializovaných zahradnických firem.

Typha shuttleworthiiTypha shuttleworthii
Typha shuttleworthiiTypha shuttleworthii

Fotografováno od 24. 8. 2006 do 24. 6. 2007 (CHKO Beskydy, údolí Senice u Lidečka; CHKO Bílé Karpaty, Suchá Loz).