Syn.: Utricularia treubii Kamienski
Čeleď: Lentibulariaceae Rich. – bublinatkovité
Rozšíření: Jihoafrický druh, endemit pobřežních hor na východě Mpondolandu a přilehlých oblastí na pomezí jihoafrických provincií Eastern Cape a KwaZulu-Natal.
Ekologie: Roste jako rheofytický lithofyt na stále mokrých skalních stěnách ostřikovaných vodopády, obvykle v nadmořských výškách mezi 200 až 1200 m. Mixotrofní taxon lapající do pastí na podzemních orgánech háďátka, prvoky a podobné drobné organismy. Kvete prakticky celoročně, s málo výraznými útlumy v jarních a podzimních měsících.
Popis: Drobná vytrvalá bylina, za květu stěží 5 cm vysoká, s krátkými vláknitými rhizomy, z nichž vyrůstají početné, rovněž vláknité, ale silnější a větvené, křehké a žláznaté podzemní stolony. Z nich vyrůstají drobné a nepočetné, zřídka přes centimetr dlouhé, úzce obvejčité, listy nahrazující asimilační výhonky; báze mají opět vláknité, někdy vidličnatě větvené a stejně jako na stolonech vyrůstají také na nich drobné (zhruba 1 mm), téměř okrouhlé lapací měchýřky s ústím rozčísnutým ve dva pyskovité přívěsky, osazené hřebenitými řadami žláznatých chlupů. Vzpřímené bezlisté lodyžky nesou po jednom až čtyřech květech na stopkách podpíraných kratičkým listenem a párem ještě menších narůžověle bílých brakteol. Květy, původně pětičetné a srostloplátečné, mají dvoupyské kalichy s téměř okrouhlými a poněkud nepravidelnými, nestejně velikými ušty. Rovněž dvoupyská, protáhle ostruhatá, bílá a často fialově stínovaná koruna dorůstá něco přes centimetr délky; horní pysk je hluboce dvoulaločný, spodní (srostlý ze zbylých tří korunních lístků) je obvejčitý s bočními laloky jen nepatrně vyznačenými a s poněkud vzdutým zelenožlutým bazálním hřebínkem, u jícnu bíle pýřitým. Silně zakřivená šídlovitá ostruha spodní pysk výrazně přečnívá. Tobolka je vejčitá, stěží 2 mm dlouhá, blanitá, s několika málo eliptickými, žlutými semeny.
Ohrožení a ochrana: Druh je v oblasti výskytu rozptýlený ve třech malých izolovaných arelách a je klasifikován v Červeném seznamu jihoafrických rostlin (2006) jako málo dotčený (LC).
Poznámka: Jakkoli data o introdukci této u dnešního Durbanu roku 1863 objevené bublinatky Sandersonovy nejsou dohledatelná, v rozporu se vzácným výskytem v domovině jde o překvapivě snadno udržitelný a ve sbírkách běžný druh. Ojediněle z kultivace přechodně a krátkodobě uniká, poplašné zprávy o invazním zplaňování druhu v Austrálii jsou nicméně přemrštěné: všech těch “několik tisíc rostlin“, které unikly z kultivace ve státě New South Wales, bylo napočítáno (evidentně šlo o odhad z počtu kvetoucích lodyžek v porostu) na jediné lokalitě o velikosti necelého půl čtverečního metru a rostliny navíc ani nevyvíjely plody.
Fotografováno ve dnech 22. 8. 2018 a 13. 8. 2020 (Česko, Botanická zahrada Praha, rostliny v kultivaci).