Přírodní památka se nachází asi 600 m západně od obce Žehrov (okres Mladá Boleslav). Rozkládá se při severním okraji obory Žehrov, a proto není veřejnosti přístupná. Kolem severního okraje vede žlutá turistická značka z Žehrova směrem k osadě Arnoštice a z této cesty lze do chráněného území pohlédnout alespoň přes plot. Právě v severní části obory se zachovala původní pískovcová zeď z dvacátých let 19. století, kterou nechal postavit kníže Rohan. Místy však již chybí a je nahrazena dřevěným plotem.
Chráněné území bylo vyhlášeno v roce 1998 na ploše 5,3 hektaru. Chrání malý nebeský rybník a na něj navazující louky a lesní porosty. Na území přírodní památky roste poblíž rybníčku i jeden památný strom. Ve východní části luk najdeme svahové prameniště, které bylo odvodněno a voda je z něj stružkami svedena do rybníčku. Vzhledem k tomu, že geologické podloží tvoří vápnité jílovce, jsou pramenící vodou vyplavovány baze, které obohacují půdní profil. Na toto prameniště byl vázán výskyt řady významných druhů rostlin, rostl zde jako na jediném místě v Českém ráji kosatec sibiřský (Iris sibirica) nebo kruštík bahenní (Epipactis palustris). Avšak stav přírodních společenstev se vzhledem k pastvě oborní zvěří (mufloni a daňci) v posledních letech výrazně zhoršil a bohužel zmizely téměř všechny významné druhy. Jedinými stanovišti, které oborní zvěři odolávají, jsou rybníček se svým litorálem a podmáčené olšiny pod hrází rybníčku. V těchto místech stále hojně roste žebratka bahenní (Hottonia palustris). V rybníčku je poměrně hojný okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca), bublinatka jižní (Utricularia australis) a halucha vodní (Oenanthe aquatica). V litorálu je hojná ostřice nedošáchor (Carex pseudocyperus), spolu s ostřicí měchýřkatou (Carex vesicaria) a ostřicí pobřežní (Carex riparia).
Pod hrází rybníka a v severozápadním cípu přírodní památky se vyskytují slatinné mokřadní olšiny as. Carici elongatae-Alnetum glutinosae. Mají typický kopečkovitý charakter, kde na kopečku roste strom či stromy olše a prohlubně jsou vyplněné po většinu roku vodou. Zde v prohlubních hojně roste žebratka bahenní (Hottonia palustris) – v době květu jsou rostliny dobře viditelné i skrz plot. Na břehu mezi prohlubněmi a olšemi tu hojně rostou rašeliníky, a to rašeliník bahenní (Sphagnum palustre) a rašeliník kostrbatý (Sphagnum squarrosum).
V nelesní části se objevují střídavě vlhké bezkolencové louky ze sv. Molinion caeruleae s přechody k mezofilním ovsíkovým loukách ze sv. Arrhenatherion. Ve východní části louky se nachází svahové prameniště s vegetací slatin ze svazu Caricion davallianae. Ze slatinné vegetace se zde zachovaly ostřice Davallova (Carex davalliana), ostřice rusá (Carex flava), přeslička bahenní (Equisetum palustre), čertkus luční (Succisa pratensis) a kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). Z mechorostů tu roste jen krondlovka netíkovitá (Fissidens adianthoides).
V jihozápadním rohu přírodní památky pak najdeme porost blízký vlhké acidofilní doubravě z as. Holco mollis-Quercetum roboris. V jihovýchodním cípu roste velmi obtížně zařaditelný porost na místě potenciálního výskytu dubohabřin.
Podle starších údajů, což jsou většinou rukopisné druhové soupisy, je zřejmé, že se jednalo o botanickou cennou a významnou lokalitu. Z území přírodní památky byl k roku 2018 znám výskyt 227 taxonů cévnatých rostlin. Z tohoto množství nebylo během průzkumu v roce 2018 potvrzeno 62 taxonů, většinou se jedná o cennější druhy. Lokalitu jsem navštívila poprvé v roce 2000 a ve srovnání s rokem 2018 došlo k výrazné změně. Její stav je velmi špatný a jednoznačně je způsoben nadměrnou oborní pastvou. V současnosti jsou nejcennější části, celé prameniště a louky ve středu přírodní památky oploceny a nejsou spásány oborní zvěří. Díky tomu se zde objevily některé zajímavější druhy, avšak jestli to bude stačit z regeneraci původní vegetace, je velkou otázkou.
Fotografováno ve dnech 14. 6. a 16. 8. 2018.