Česká jména: kajaputník (Berchtold et Presl 1825), kajaput (Presl 1846), kajeput (Mareček 1997)
Čeleď: Myrtaceae Juss. – myrtovité
Rozšíření: Vyskytuje se na severu a severovýchodě Austrálie, také na jihu Nové Guineje – v Austrálii areál druhu sahá od západoaustralského regionu Kimberley přes sever Severního teritoria až po queenslandský Fraser Island a okolí města Maryborough.
Ekologie: Roste v lemech tropických lesů, v křovinaté vegetaci poblíž pobřeží, ve vnitrozemí pak většinou na vlhkých nebo alespoň sezónně mokrých stanovištích, na březích vodních toků, při okrajích lagun, v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky okolo 500 m. Občas bývá vysazován také do australských parků a kolem cest. Kvete od srpna do prosince.
Popis: Strom dosahující výšky 5–20(–25) m, s borkou vrstevnatou, odlupčivou a s větvemi svěšenými. Listy jsou střídavé, úzce eliptické až podlouhle vejčité, 5–13 cm dlouhé a 1–3 cm široké, šedozelené až modrošedé, chlupaté, s 5–7 souběžnými žilkami, mladé výhony jsou stříbřitě chlupaté. Květenství je klasnaté, až 12 cm dlouhé, květy vyrůstají po tři v 7–28 oddálených svazečcích; tyčinky vyrůstají v 5 svazečcích po 5–8, jsou méně než 10 mm dlouhé, bělavé. Plody jsou dřevnaté tobolky, až 3,5 mm dlouhé.
Využití: Dřevo kajeputu bělavého je tvrdé, dobře odolává hnilobě.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 29. 9. 2024 (Austrálie, Northern Territory, George Brown Darwin Botanic Gardens).