Čeleď: Rosaceae – růžovité
Rozšíření: Skandinávie, Estonsko, sever a severozápad evropské části Ruska, Ural, Sibiř, sever Mongolska, sever Japonska, sever Severní Ameriky. V Severní Americe se kromě nominátního poddruhu (na našich fotografiích) vyskytují i poddruhy R. a. subsp. acaulis a R. a. subsp. stellatus.
Ekologie: Roste v lesích, na zamokřených loukách, rašeliništích, v křovinách na březích řek, v tundře. V horách stoupá až do nadmořské výšky okolo 2000 m. Kvete v červnu a červenci.
Popis: Vytrvalá rostlina s oddenkem, až 30 cm vysoká. Stonek dřevnatějící, hladký, bez štětin, někdy větvený. Listy trojčetné, zpeřené, obvejčitě eliptické, tenké, zelené, často na okrajích načervenalé, na líci hladké, na rubu štětinaté, okraj listu zubatý. Květy jednotlivé, v průměru 20–25 mm velké, kališní lístek je kopinatý, chlupatý, korunní lístek široce vejčitý nebo obvejčitý, červenorůžový nebo růžový, vzácně bílý, v květu je jich 6–9. Plodem je tmavě červené souplodí peckoviček.
Záměny: Ve sterilním stavu lze zaměnit s druhem Rubus saxatilis, od kterého se liší hladkým stonkem bez chlupů či štětin. Tyto dva druhy se mohou křížit, jejich kříženec R. ×castoreus je větší, s většími květy, které jsou růžovočervené.
Využití: Plody se sbírají a konzumují, mají vysoký obsah vitamínu C. Jsou velmi chutné, chutí připomínající ananas, používají se na džemy, ale i likéry. V lidovém léčitelství se používají listy a plody. Běžně se sbírá ve Finsku a v Rusku, kde se i pěstuje.
Fotografováno dne 2. 8. 2008 (Rusko, Karelie, Šuozero).