Syn.: Pteris aquilina L., Pteris brevis Tausch, Allosorus aquilinus (L.) C. Presl, Eupteris aquilina (L.) Newman
Česká jména: hasivka obecná (Presl 1846), kasivka obecná (Opiz 1852), křídlatěnec orličí (Sloboda 1852), hasivka obecná, hasivka orličí (Čelakovský 1879), hasivka orličí (Polívka 1912, Kubát 2002)
Čeleď: Dennstaedtiaceae Pic. Serm. – hasivkovité
Rozšíření: Téměř kosmopolitně rozšířený druh, nevyskytuje se pouze v arktických a pouštních oblastech, v tropické zóně se objevuje jen v horských oblastech.
Ekologie: Ve střední Evropě roste ve světlých lesích, v lesních lemech, na pasekách i pastvinách, na půdách kyselých až silně kyselých, na silikátových substrátech, nezřídka i na píscích, v pásmu od nížin až do hor.
Popis: Statná kapradina s větveným oddenkem, který dosahuje až 12 mm v průměru. Z každé větve oddenku vyrůstá každoročně jen jeden nepřezimující list, který může být 100, ale dokonce až 250 cm dlouhý. Řapík je žlábkovitý, žlutozelený až žlutý, na bázi hnědý, až 100 cm dlouhý, čepel je v obrysu trojúhelníkovitá, horizontálně rozložená, kožovitá nebo i měkká, na líci lysá nebo roztroušeně chlupatá, na rubu hustě chlupatá, ale někdy i skoro lysá, 2–3(–4)krát zpeřená, většinou se 2–3 páry 2krát zpeřených a 3–4 páry jednoduše zpeřených lístků, lístky na okraji zeslabené, podvinuté. Rostliny jsou jen zřídka plodné, množí se většinou vegetativně. Výtrusnicové kupky se vytvářejí při okraji lístků a splývají v souvislý pruh. Doba zralosti výtrusů od července do září.
Variabilita: Druh je velice variabilní, v jeho velmi rozlehlém areálu se rozlišuje řada variet. Odlišnosti se projevují ve velikosti rostlin, v jejich odění i ve tvaru, členění a konzistenci listové čepele.
Poznámka: Rostlina je značně jedovatá, obsahuje kyanogenní sloučeniny a toxický enzym. Druhové jméno označuje vlastně orla.
Fotografováno ve dnech 29. 6. 2005 (Portugalsko, Madeira, Paúl da Serra), 27. 5. 2003 a 14. 8. 2010 (Česko, Českomoravská vysočina, okolí Číhoště).