Syn.: Amygdalus persica L., Persica platycarpa Decne., Persica vulgaris Mill.
Česká jména: břeskev (Hájek 1562, Huber 1596), břeskvový strom, břeskev (Veleslavín 1598), břeskev (Koniáš 1704), broskvoň obecná (Presl 1846, Kubát 2002)
Slovenská jména: broskyňa obyčajná (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Rosaceae Juss. – růžovité
Rozšíření: Pochází zřejmě ze severní Číny, plané stromy tohoto druhu však v této oblasti v současnosti nenajdeme, někdy bývá za předka kulturních broskvoní uváděn dokonce čínský druh Prunus davidiana. Pěstoval se zde už ve 3. tisíciletí před naším letopočtem. Později se tento strom rozšířil i do Střední Asie, odkud se již v dobách antických dostal i do Egypta a jihovýchodní Evropy, v antickém Římě se častěji začal pěstovat zhruba v polovině 1. století n. l. První doklady o pěstování broskvoní u nás pocházejí už z 9. století, poměrně často se již objevovaly v 16. století. Byla vyšlechtěna celá řada odrůd. V Česku se pěstuje nejčastěji na jižní Moravě a ve středních Čechách.
Ekologie: Pěstuje se v zahradách a sadech, na stanovištích teplých, slunných, na půdách lehkých, bohatých na živiny, s vyšším obsahem vápníku. Může zplaňovat, setkáme se s ním především na rumištích a skládkách. Kvete od března do dubna, ještě před olistěním.
Popis: Nízký strom dosahující výšky 3–8 m. Borka je tmavě červenohnědá, rozpraskaná, letorosty často červeně naběhlé, lysé, s drobnými lenticelami. Listy jsou střídavé, řapík je 1–2 cm dlouhý, čepel podlouhle kopinatá až obkopinatá, 7–15 cm dlouhá a 2–3,5 cm široká, na bázi klínovitá, po okraji jemně pilovitá, na vrcholu zašpičatělá, na líci lysá, na rubu někdy na žilkách chlupatá. Květy vyrůstají jednotlivě na krátkých stopkách, dosahují průměru 20–35 mm; češule je válcovitá až miskovitá, kališní lístky jsou vejčité, vně chlupaté, někdy až skoro lysé, na vrcholu tupé; korunní lístky jsou eliptické až vejčité, růžové nebo i bílé, 10–17 mm dlouhé a 9–12 mm široké; tyčinek je 20–30, prašníky jsou nachově červené, čnělka je skoro stejně dlouhá jako tyčinky. Plody jsou tvarově proměnlivé, vejcovité až kulovité, někdy i zploštělé, nazelenalé až oranžovožluté, obvykle červeně naběhlé, o průměru 5–7(–12) cm, hustě chlupaté, vzácně i lysé, dužnina je bílá, žlutá, naoranžovělá nebo až červená, sladká, vonná.
Využití: Plody broskvoní se konzumují syrové, sušené i konzervované, vyrábějí se z nich kompoty, džusy a další pochutiny. Obsahují řadu minerálních látek a vitaminů. Ve starých herbářích najdeme i recepty na přípravu lektvarů z broskvoňových květů, používaly se též do sirupů a vyráběl se z nich dokonce olej. Uplatnění nacházel i broskvoňový list a jádra.
Poznámka: Stromy bývají napadány houbovými organismy, k nejčastějším patří palcatka broskvoňová (Taphrina deformans), objevuje se ale na nich i pevník nachový (Chondrostereum purpureum) aj. Broskvoně jsou v době květu citlivé na pokles teploty pod bod mrazu, jistě jsou ale méně choulostivé než meruňky – kvetoucí broskvoně snesou v závislosti na odrůdě i teplotu -2 až -5 °C, mladé plody meruněk opadávají většinou už při -1 °C.
Broskvoň obecně nepatří k dlouhověkým stromům, krátkost jejího života se dostala i do původně německého lidového rčení: Břeskvový strom a sedlské panování – rychle roste, však má krátké trvání (Huber 1596). Ve starověkém Římě se věřilo, že obzvláště velké výnosy přinesou stromy, které jsou v době květu po tři dny zalévány kozím mlékem.
Fotografováno v červenci 2011 a v dubnu 2019 (Česko, Čechy, kultura).