Syn.: Bruguiera eriopetala var. exsetata Valeton
Čeleď: Rhizophoraceae Pers. – kořenovníkovité
Rozšíření: Vyskytuje se na pobřeží severozápadní, severní i severovýchodní Austrálie (od západoaustralského městečka Cossack přes pobřeží Severního teritoria a Yorský poloostrov až po queenslandské město Yeppoon), areál zasahuje také na Novou Guineu a malosundský ostrov Timor.
Ekologie: Typický představitel mangrovové vegetace, roste v horní části přílivové zóny, společně například s druhy Avicennia marina, Ceriops tagal, Rhizophora stylosa nebo Camptostemon schultzii. Kvete v průběhu celého roku.
Popis: Keř nebo menší strom dosahující výšky až okolo 8(–10) m, s borkou tmavě šedou a kolenovitě zahnutými pneumatofory. Listy jsou řapíkaté, obvejčité, 5,5–11,5 cm dlouhé a 2–5 cm široké, na bázi klínovité, podvinuté, na vrcholu špičaté; palisty jsou kopinaté, až 3,5 cm dlouhé. Květy vyrůstají z úžlabí listů jednotlivě na stopkách 6–12 mm dlouhých, žlutozelených, květy jsou 2–3 cm dlouhé, češule je zelená, žlutozelená nebo až narezavělá, výrazně žebernatá, kališních lístků je 8–10, jsou úzce kopinaté, 12–16 mm dlouhé, kožovité, vytrvávající, korunní lístky jsou oranžové, 10–13 mm dlouhé, opadavé, dvoulaločné, laloky jsou asi 5 mm dlouhé, na bázi a po okraji hustě chlupaté, bez štětin; nitky tyčinek jsou 8–9 mm dlouhé, prašníky až 5 mm dlouhé, čnělka je asi 14 mm dlouhá. Plod je 13–16 mm dlouhý, hypokotyl je válcovitý, 4–6 cm dlouhý a až 0,8 cm široký, žebernatý, opadává s plodem.
Záměny: K rodu Bruguiera je v současnosti řazeno pět druhů (POWO 2024), které se vyskytují na pobřeží Indického oceánu a na jihozápadním pobřeží Pacifiku.
Druhu Bruguiera exaristata poněkud podobná a podstatně více rozšířená Bruguiera gymnorhiza má květní stopky zpravidla jasně červené (alespoň po jedné straně), češule a kališní cípy jsou růžovočervené nebo až jasně červené, přičemž češule je pouze v horní části nevýrazně žebernatá, květy jsou obvykle delší než 3 cm. Je však známa i forma s češulemi žlutozelenými, a tak pomůže hypokotyl, který je v případě tohoto druhu 10–25 cm dlouhý a asi 1,5 cm široký, v průřezu okrouhlý nebo mírně žebernatý.
Další druh Bruguiera sexangula má češuli žlutou či narezavělou a na každém laloku záhy opadavých korunních lístků má ještě navíc 1–3 štětiny. Je dobré opět porovnat hypokotyl, B. sexangula jej má 6–12 cm dlouhý a až 2 cm široký, hranatý.
Poslední dva druhy se s výše uvedenými druhy nepletou – jejich květy totiž nevyrůstají z úžlabí listů jednotlivě, nýbrž v květenstvích 2–10květých.
Rozlišování jednotlivých zástupců rodu Bruguiera nebývá vždy snadné, v terénu je možné narazit i na hybridy.
Využití: Na Nové Guineji připravují z plodů lék na průjem a úplavici, v Indonésii se dřevo používá při stavbách domů. Původní Australané viděli v této dřevině především báječnou spižírnu plnou jedlých mangrovových mlžů druhu Bactronophorus thoracites – vypadají naprosto odporně, ale lze z nich údajně vykouzlit lahůdky velmi delikatesní.
Poznámka: Jean Guillaume Bruguière (1750–98), na nějž odkazuje rodové jméno, byl francouzský lékař a přírodovědec.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 8. 9. 2024 (Austrálie, Queensland, Magnetic Island).