Na jihozápadě Irska se nalézá Národní park Killarney zahrnující soustavu tří jezer a okolní krajinu na úpatí pohoří Iveragh Mountains s pozoruhodnými ekosystémy – původními dubovými a tisovými lesy, vřesovišti a mokřady, s některými vzácnými druhy flory i fauny. Národní park o rozloze 10 236 ha byl v roce 1981 vyhlášen UNESCO biosférickou rezervací. Hlavním cílem parku je ochrana přírody a ekosystémů v původním stavu. Krajina je také určena k rekreaci a cestovnímu ruchu.
Srdcem NP je panství Muckross Estate o rozloze 43,3 km2 se zahradami a arboretem, které bylo darováno irskému státu v roce 1932. V Muckross House je umístěno informační centrum. Kolem roku 1970 bylo k původní ploše připojeno dalších téměř 60 km2 zahrnujícících soustavu tří jezer, pohoří s vrcholy Mangerton, Torc, Shehy a Purple, panství Knockreer Estate, ostrovy Ross a Innisfallen a území Glena, Ullauns a Poulagower.
Nadmořská výška parku je v rozmezí od 22 m až 842 m. Většinu podloží tvoří devonské pískovce a na východním pobřeží Lough Leane karbonský vápenec. Klima parku je oceánské, je silně ovlivněno Golfským proudem. Má mírné zimy, chladná léta, časté, většinou mírné deště (srážkový úhrn za rok je kolem 1260 mm).
Vzájemně propojená jezera tvoří asi čtvrtinu plochy NP. Dolní jezero Lough Leane je největší a nejbohatší živinami. Prostřední jezero Muckross Lake je nejhlubší ze všech tří jezer, má hloubku až 73,5 m. Leží na geologické hranici mezi pískovcovými horami na jihu a západě a vápencovými plotnami na severu. Upper Lake je nejmenší ze tří jezer, nachází se v drsné horské krajině Black Valley. Muckross Lake a Upper Lake jsou kvalitní oligotrofní systémy s mírně kyselou vodou s nízkým obsahem živin. Mají rozmanitou vodní vegetaci, včetně šídlatky jezerní (Isoëtes lacustris), pobřežnice jednokvěté (Littorella uniflora) a druhu Lobelia dortmanna.
Od poslední doby ledové (před 10 000 lety) trvá zalesnění oblasti. Krajina je dlouhodobě osídlená, lesy byly využívány už v době železné, což vedlo k poklesu různorodosti dřevin. V 15. století byly vystavěny opatství Muckross a hrad Ross. Během sedmnáctého a osmnáctého století byly lesy značně využívány k výrobě dřevěného uhlí pro místní železářský průmysl, dubové dřevo se hodně těžilo i na počátku 19. století. Protože většině z dubů v lese je dnes kolem 200 let, je pravděpodobné, že většina z nich byla zasazena. Dubové lesy, které nikdy nebyly narušeny lidmi, se omezují na několik izolovaných v odlehlých horských údolích.
V NP jsou tři hlavní typy lesů: acidofilní dubový les na devonských pískovcích, tisové lesy na skalách karbonského vápence a vlhké lužní lesy na nízko položené bažinaté vápencové půdě na okrajích jezera. Smíšený les na ostrově Ross má jedno z nejbohatších bylinných pater parku.
Dubové lesy jsou plochou největší z původních lesů zbývajících v Irsku (asi 12,2 km2, většina dubových lesů se nachází na dolních svazích hor Shehy a Tomy, v blízkosti Lough Leane. Obvykle dominuje dub zimní (Quercus petraea), který upřednostňuje kyselé půdy pískovcových hor, v podrostu s cesmínou ostrolistou (Ilex aquifolium), rozptýleně tam roste tis (Taxus baccata), významnou součástí těchto lesů jsou planika (Arbutus unedo), borůvky (Vaccinium myrtillus) a ostřice (Carex spp.), bylinné patro je druhově chudé. Lesy jsou bohaté na mechorosty. Zvláště údolí Marbh má mimořádně bohatou flóru mechorostů, z nichž některé jsou vzácné nebo chybějí v jiné části lesa. Mechy, kapradiny a játrovky se často vyskytují jako epifyty, na kmenech a větvích dubů. Vzácné druhy rostoucí v lese jsou Cyclodictyon laetivirens, Daltonia splachnoides, Lejeunea flava, Radula carringtonii a Sematophyllum demissum.
Nejvzácnější typ lesa v NP je tisový les o rozloze 0,25 km2, známý jako Reenadinna Wood, ležící na nízko položené vápencové plošině na poloostrově Muckross. Dominantní dřevinou je tis červený (Taxus baccata), v jižní části lesa je rašeliniště. Odhaduje se, že se les vyvíjel 3000 až 5000 let. Hustý baldachýn korun dosahující výšky 6–14 m nedovolí rozvoj bylinného patra. Zato mechorosty jsou bohaté a daří se jim ve vlhkém a chladném prostředí. V některých částech lesa je spojitá hustá přikývka z mechu, který může mít až 150 cm. Vyskytují se tam především Thamnium alopecurum s Eurhynchium striatum a Thuidium tamariscinum.
Na nízko položených bažinatých oblastech u Lough Leane se nacházejí lužní lesy o rozloze 1,7 km2. Dominantními druhy zde jsou olše lepkavá (Alnus glutinosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), bříza (Betula pubescens) a vrby (Salix spp.). Plocha je periodicky zaplavována, je bohatá na traviny a byliny jako svízel bahenní (Galium palustre), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) a máta vodní (Mentha aquatica).
Největší hrozbou pro ekologii NP je populace pěnišníku (Rhododendron ponticum). Druh pochází z oblasti Středozemního a Černého moře, byl vysazován v Killarney v 19. století jako ozdobný keř a rychle zplaněl. Jeho husté porosty brání růstu původních druhů. Napadeno je nyní více než 6,5 km2 plochy parku. Ačkoliv průběžně probíhá jeho likvidace, invaze pokračuje. V dlouhodobém nebezpečí jsou doubravy, protože nemohou regenerovat.
Svahy nad 200 m jsou bez stromového porostu a jsou pokryty rašeliništi a vlhkými vřesovišti. Mají většinou charakteristickou flóru, která zahrnuje vřes (Calluna vulgaris), vřesovec popelavý (Erica cinerea) a hlodáš (Ulex gallii), s občasnými borůvkami (Vaccinium myrtillus). Je zde obvyklá velkokvětá tučnice (Pinguicula grandiflora). V bažinách roste řada významných druhů mechů (Sphagnum pulchrum, S. fuscum, S. platyphyllum, S. strictum, S. contortum a Calliergon stramineum), játrovek (Cladopodiella francisci a Calypogeia azurea) a lišejníků (Cladonia mediterranea, C. macilenta, C. rangiferina, C. arbuscula a Cetraria islandica).
Rostlinné druhy v NP lze rozdělit do čtyř hlavních kategorií: arkticko-alpínské druhy, atlantské, severoamerické a velmi vzácné druhy. Atlantské druhy jsou jinak běžné především v jižní a západní Evropě, například lomikámen Saxifraga spathularis, tučnice Pinguicula grandiflora a pryšec Euphorbia hyberna. K severoamerickým druhům patří Sisyrinchium bermudiana a Eriocaulon aquaticum. V NP se vyskytuje celá řada vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Některé z těchto zvířat a druhů rostlin v parku mají irsko-lusitánské rozšíření, tj. vyskytují se pouze na jihozápadě Irska, v severním Španělsku a Portugalsku. Hlavním důvodem je vliv Golfského proudu na klima jihozápadu Irska. Pro přítomnost těchto vzácných druhů byl park byl vyhlášen biosférickou rezervaci.
Na skalách u jezerních břehů roste jeřáb Sorbus anglica, který se nalézá jen v Killarney. V NP roste i běžnější Sorbus hibernica. Nejvzácnějším druhem v parku je pravděpodobně vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum), vyskytuje se už jen na několika málo místech v horách u vodopádů.
Park je otevřen pro turistiku po celý rok. Návštěvnické centrum je v Muckross House. Atrakcemi NP jsou Dinis Cottage, Knockreer Demesne se vzdělávacím centrem NP, ostrov Innisfallen, vyhlídka Ladies View, most Old Weir, Muckross Abbey, Muckross House, kaskády O’Sullivan, hrad Ross na ostrově Ross, Tomies Oakwood a vodopád Torc. Je k dispozici síť cest v okolí Knockreer, Muckross a Ross, vhodných pro cyklisty i turisty. Jezera jsou vyhledávána pro rybolov.
Fotografováno od 21. do 25. 8. 2011.