BACCHARIS SALICINA Torr. et A. Gray – pomíšenka

Syn.: Baccharis emoryi A. Gray, Baccharis salicifolia Nutt., nom. illeg.
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Baccharis salicina

Rozšíření: Areál se rozkládá na jihu a jihozápadě Spojených států, kde zasahuje na sever nejdále do Kansasu a střední Kalifornie, dále roste v severním Mexiku ve státech Baja California, Chihuahua, Coahuila, Durango a Sonora.

Ekologie: Roste podél cest a vodních toků, na suchých loukách, zejména na bazických podkladech. Lokality leží v rozmezí nadmořských výšek 300–1600 m.

Baccharis salicina

Popis: Přímý, bohatě větvený, 1–3 m vysoký dvoudomý keř; větvičky jsou rýhované, lysé, hladké nebo jemně drsné, pryskyřičné. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, podlouhlé až obkopinaté, 2,5–7 cm dlouhé a 0,5–1(–2) cm široké, trojžilné, jemně tečkovaně žláznaté, na bázi klínovité, celokrajné nebo s 1–3 drobnými zoubky, na vrcholu obvykle špičaté. Latovité květenství tvoří 100–200 úborů; zákrov je obráceně kuželovitý až zvonkovitý, u samčích úborů 4–7 mm dlouhý, u samičích 5–9 mm dlouhý, zákrovní listeny jsou kopinaté, 2–6 mm dlouhé, na okraji blanité, uprostřed zelenavé nebo načervenalé; samčích květů bývá 20–25, s bílou trubkovitou korunou 3–5 mm dlouhou, samičích 25–30, s korunou 3–4 mm dlouhou. Nažky jsou podlouhlé, 1,2–2 mm dlouhé, s 8–10 žilkami; chmýr je 8–12 mm dlouhý.

Poznámka: Taxon je i v současné literatuře vymezován různým způsobem. V nejširším pojetí zahrnuje zřejmě více tropických středoamerických a jihoamerických typů. Ve Spojených státech a Mexiku se někdy vymezuje jako samostatný druh Baccharis emoryi, případně ještě další typy. Zdá se, že na západovýchodním gradientu ubývá zejména na velikosti úborů i šířce listů; krajní odchylky jsou však spojeny četnými přechody. Dosud však této proměnlivosti chybí moderní analýza a z ní vyplývající návrh taxonomického řešení.

Baccharis salicina
Baccharis salicina

Fotografovala Alena Vydrová, dne 19. 4. 2018 (Španělsko, Katalánsko Barcelona, El Jardí Botànic de Barcelona).