Syn.: Blitum capitatum L., Morocarpus capitatus (L.) Scop.
Česká jména: žminda hlavatá (Domin et Podpěra 1928), merlík hlavatý (Kubát 2002)
Slovenská jména: mrlík hlávkatý (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Amaranthaceae – laskavcovité
Rozšíření: Severoamerický druh, areál se táhne od Aljašky přes značnou část Kanady až po sever Kalifornie a Nové Mexiko. Nezasahuje na jihovýchod USA. Byl zavlečen i do dalších oblastí mírného pásma, v ČR byl dokonce ještě na přelomu 19. a 20. století pěstován jako listová zelenina i okrasná rostlina, občas i přechodně zplaňoval. V současnosti je u nás vzácný.
Ekologie: Roste na suchých i vlhkých stanovištích, často na narušovaných plochách a spáleništích, v pásmu od podhůří až do subalpínského stupně. Kvete od června do srpna.
Popis: Jednoletá bylina se štíhlými kořeny. Lodyha je vystoupavá až přímá, 10–50 cm vysoká, obvykle větvená, lysá, žlutozelená. Listy jsou střídavé, řapíkaté, trojúhelníkovité až hrálovité, 2–10 cm dlouhé, celokrajné nebo zubaté, k vrcholu se zmenšující. Květenstvím je lichoklas, klubíčka dosahují průměru 1–1,5 cm, spodní jsou s listeny, vrcholová bez listenů, červenají. Květy jsou oboupohlavné nebo jen samičí, okvětí je 3–5četné, okvětní lístky jsou úzce vejčité. Plodem je eliptická nažka, která zůstává uzavřená v bobulovitě zdužnatělém okvětí.
Využití: Mladé rostliny mohou být konzumovány syrové nebo vařené, jedí se listy i květy. Rostliny obsahují dosti vysoké množství vápníku, bílkovin a vitamínů A, B1, B2, B6 a C, ale měly by být konzumovány s mírou, obsahují totiž i velké množství oxalátů. Domorodí Američané získávali z klubíček této rostliny inkoust k barvení urzoních ostnů, oděvů, kůží, košů, dokonce i své vlastní kůže. Barva je zprvu jasně červená, později tmavne do purpurové nebo kaštanové.
Ohrožení a ochrana: V americkém státě Ohio je merlík hlavatý zařazen k ohroženým druhům.
Fotografováno v červenci 2012 (Kanada, Alberta, Frank Lake).