Syn.: Echium angustifolium var. humile (Desf.) Coincy, Echium pycnanthum subsp. humile (Desf.) Jahand. et Maire
Čeleď: Boraginaceae – brutnákovité
Rozšíření: Vyskytuje se na jihovýchodě Pyrenejského poloostrova a v severozápadní Africe (od Maroka a Mauritánie přes Alžírsko až po Čad).
Morfologicky značně variabilní druh, v areálu je podle habitu a charakteru odění rozlišováno několik vnitrodruhových taxonů.
Ekologie: Roste v aridních oblastech na skalnatých, kamenitých a písčitých stanovištích, při okrajích pastvin, na březích sezónních vodních toků. Kvete od března do června.
Popis: Trsnatá vytrvalá bylina s lodyhami vystoupavými až přímými, 10–25 cm dlouhými, od báze větvenými, hustě štětinatě chlupatými. Listy jsou střídavé, podlouhlé až obkopinaté, 20–40 mm dlouhé, štětinaté. Květy vyrůstají v hustých úžlabních vijanech, kalich je 6–8 mm dlouhý, štětinatě chlupatý, koruna je nálevkovitá, až 13 mm dlouhá, modronachová, vně chlupatá, se 4 z koruny vyniklými tyčinkami, blizna je dlouklaná. Plody jsou tvrdky.
Poznámka: V severozápadní kontinentální Africe nedosahuje druhová rozmanitost hadinců tak vysoké úrovně, jakou lze zaznamenat v sousední ostrovní Makaronésii. Přesto je i v Maroku rozlišováno na dvacet zástupců tohoto rodu, některé z nich jsou dokonce v této oblasti Afriky endemické (například Echium canum, Echium modestum nebo Echium petiolatum). Pro Středoevropana nejznámějším zdejším druhem je nejspíš i na jihu Evropy se vyskytující hadinec jitrocelovitý (Echium plantagineum), rostlina výrazně statnější, podstatně méně štětinatá, na koruně chlupatá jen na žilkách a na okrajích, navíc pouze se dvěma z koruny vyniklými tyčinkami.
Fotografovala Věra Svobodová, dne 27. 3. 2025 (Maroko, region Drâa-Tafilalet, údolí řeky Dades).