ENCEPHALARTOS GHELLINCKII Lem. – píchoš

Česká jména: píchoš (Presl 1846)
Čeleď: Zamiaceae Horan. – kejákovité

Encephalartos ghellinckii

Rozšíření: Druh jihovýchodní Afriky, vyskytuje se jen v jihoafrických provinciích KwaZulu-Natal a Eastern Cape, nejpočetněji je zastoupen v oblasti Dračích hor, objevuje se ale i na dalších horských hřebenech v pobřežním pásmu (např. Flagstaff, Umzinto).

Ekologie: Roste na travnatých horských svazích a na strmých křovinatých skalách, ve vegetaci označované jako horský fynbos, v nadmořských výškách zhruba od 700 až do 2400 m. Na jeho šíření mají vliv občasné požáry travnatých stanovišť, stimulují zřejmě vývoj nových listů i šištic.

Encephalartos ghellinckii

Popis: Dřevina palmovitého habitu dosahující výšky až okolo 300 cm, s kmenem o průměru 30–40 cm, nezřídka do černa od ohně spáleným. Listy jsou řapíkaté, vytvářejí růžici na vrcholu kmene, jsou až 100 cm dlouhé, zpeřené, tmavě zelené až šedozelené, vřeteno je nažloutlé, rovné, lístky jsou čárkovité, střední lístky jsou 8–14 cm dlouhé a jen 2–4 mm široké, celokrajné, vzájemně se nepřekrývají. Šištice vyrůstají po 2–5, samčí jsou úzce vejcovité, 20–25 cm dlouhé, dosahují 6–8 cm v průměru, jsou žluté, samičí šištice jsou vejcovité, 20–25 cm dlouhé, o průměru 12–15 cm, žluté.

Ohrožení a ochrana: Početnost populací tohoto cykasu zaznamenává pokles, zmenšuje se především na lokalitách v nižších nadmořských výškách. Červený seznam IUCN (2010) jej proto řadí k ohroženým druhům (VU), mezinárodní ochranu mu garantuje obchodní úmluva CITES.

Využití: Ve sbírkách cykasů se tento horský druh objevuje poměrně zřídka, pěstuje se nesnadno. Jeho semena mají v oblibě paviáni.

Poznámka: Édouard de Ghellinck de Walle, po němž je druh pojmenován, byl belgickým zahradníkem a sběratelem rostlin.

Encephalartos ghellinckii
Encephalartos ghellinckii

Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 21. 9. 2018 (Jihoafrická republika, Drakensberg, KwaZulu-Natal, Royal Natal National Park, soutěska řeky Tugela).