Syn.: Epipactis helleborine subsp. pontica (Taubenheim) Sundermann
Čeleď: Orchidaceae – vstavačovité
Rozšíření: Není přesně známé. Druh byl popsán z hor severního Turecka, postupně byly zaznamenány nálezy v okolí Černého moře, zemí bývalé Jugoslávie, Rakouska, Maďarska, Slovenska a konečně i České republiky.
U nás je zatím známo devět lokalit v Bílých Karpatech a pět ve Ždánickém lese.
Ekologie: Druh roste v polostinných až stinných bučinách nebo dubohabřinách s nezapojeným nebo chybějícím bylinným patrem. U nás v nadmořské výšce od 320 do 570 m. Kvete v červnu až srpnu.
Popis: Vytrvalá, (5–)10–25(–45) cm vysoká rostlina. Oddenek krátký, zkroucený, mělko uložený. Lodyha tenká, zelená, v květenství hustě pýřitá. Listy v počtu (2–)3–5(–6) kopinaté, střední 4,5–8,5 cm široké, 1–2,5 cm široké. Květenství je krátké (3–7 cm), nese 7–14 květů. Květy autogamické, někdy kleistogamické. Pysk je kratší, než ostatní okvětní lístky. Epichil je bělavý se zeleným středem a žlutozelenými bazálními hrbolky. Plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: U nás je druh zařazen mezi kriticky ohrožené taxony (C1r), na Slovensku mezi taxony méně dotčené, je zde také chráněn zákonem (LC/§). Je zahrnut i pod ochranu mezinárodní úmluvy CITES.
Poznámka: Nejbližší příbuzný v rámci tohoto poměrně složitého rodu je kruštík dlouholistý (Epipactis voethii). Podobný je i menším jedincům kruštíku polabského (Epipactis albensis). Kruštík pontický lze odlišit přítomností chrupavčité žlázy na zobánku, listy mnohokrát delšími než internodia a dolním listenem, který je zdéli nebo o málo delší než květ. Byla zaznamenána jistá variabilita rostlin mezi populacemi v Bílých Karpatech a Ždánickém lese.
Fotografováno dne 19. 7. 2006 (Česko, Morava, Bílé Karpaty, Lazy).