Syn.: Hibiscus calycinus Willd.
Čeleď: Malvaceae – slézovité
Rozšíření: Původní v tropické centrální, východní a jižní Africe, snad i na Madagaskaru a Maskarénách. Naturalizovaný na Havajských ostrovech. Pěstovaný v tropických a subtropických zemích.
Ekologie: Přirozeným stanovištěm pro Hibiscus calyphyllus jsou otevřená křoviska, houštiny a lesy, často roste také podél řek, do nadmořské výšky 2100 m.
Popis: Vytrvalá bylina nebo polokeř dorůstající výšky 1–3 m, často poléhavý. Větévky jsou pokryté dlouhými chlupy. Listy jsou střídavé, řapíkaté, čepel je v obrysu široce vejčitá až okrouhlá, jednoduchá až 3laločná, o velikosti do 19 × 19 cm, na vrcholu špičatá, na bázi slabě srdčitá, se zubatým okrajem a hvězdovitými chlupy na povrchu. Pětičetné květy vyrůstají jednotlivě v paždí listů na koncích větévek, kalich je zvonkovitý, dlouhý až 2 cm, segmenty kalíšku jsou tvarově variabilní. Korunní lístky jsou volné, obvejčité, dlouhé až 6 cm, citrónově žluté s tmavě červenou až téměř černou bází, početné tyčinky srostlé do centrálního sloupku nesoucího 5laločnou tmavou bliznu. Plodem je tobolka až 2,5 cm dlouhá, hustě pokrytá chloupky, s množstvím ledvinitých semen.
Využití: Často vysazovaný jako dekorativní keř do zahrad, do kontejnerů a také jako živý plot; je částečně mrazuvzdorný. V Africe jsou jeho listy používané jako zelenina, jedí se i vařené květy, je součástí krmiva pro zvířata. Masajové ho využívali ke stavbě chatrčí, z lýka se vyráběla lana. V lidové medicíně se listy používají při léčbě poranění a odvar z kořenů při léčbě onemocnění plic.
Fotografováno dne 12. 5. 2013 (USA, Havajské ostrovy, ostrov Kauai, Lihue).