Na jihovýchodním okraji města Třemošnice (okres Chrudim) leží malé chráněné území, které je druhým nejstarším chráněným územím na okrese Chrudim. Poprvé bylo vyhlášeno v roce 1946 a důvodem ochrany byl výskyt plže praménky rakouské (Bythinella austriaca) v pramenech. Tyto tři pramenné vývěry najdeme na úpatí opukového svahu tzv. Dlouhé meze a voda z nich odtéká dvěma potůčky do dvou malých zazemňujících se rybníčků, jejichž hráz tvoří hranici přírodní památky. V roce 2001 bylo chráněné území rozšířeno o přiléhající svah a rozloha přírodní památky se zvětšila z 0,02 na 1,4 hektaru, čímž se součástí přírodní památky staly dvě rokle s lesními porosty blízkými dubohabřinám, menší louka nacházející se západně od rybníčků a zbytek tehdy zarůstajícího starého sadu. Důvodem byla ochrana hořce brvitého (Gentianopsis ciliata). Teprve rozšířením se přírodní památka stala i botanicky zajímavou lokalitou.
Ze sadu byly postupně odstraněny náletové dřeviny a dnes je jeho podrost pravidelně sekán. Bylinný podrost tvoří společenstvo subatlantických širokolistých suchých trávníků (sv. Bromion), které ve východní části přechází do mezofilní ovsíkové louky (sv. Arrhenatherion). V rámci CHKO Železné hory jsou širokolisté suché trávníky vzácným typem vegetace vázaným svým výskytem na oblast Dlouhé meze s křídovým podložím. Během inventarizačního průzkumu v letech 2019 a 2020 byl na území přírodní památky zaznamenán výskyt 204 taxonů. Byly nalezeny čtyři chráněné druhy a dalších osm druhů zařazených do Červeného seznamu ČR.
Z chráněných druhů je nejvýznamnější výskyt okrotice bílé (Cephalanthera damasonium), která byla nalezena poměrně hojně v lesních porostech na mírně ukloněném svahu nad roklí, méně i v roklích, a dále v remízu, který prochází středem sadu. Zvláště v deštivém roce 2020 se druh vyskytoval výrazně hojněji, a to nejen v přírodní památce, ale i v jejím ochranném pásmu. Další tři chráněné druhy jsou s velkou pravděpodobností zavlečeny z kultury. S jistotou se jedná o sněženku podsněžník (Galanthus nivalis), dále měsíčnici vytrvalou (Lunaria rediviva), jejíž výskyt byl zaznamenán na hranici přírodní památky, a posledním druhem je tis červený (Taxus baccata). U posledně jmenovaného byly nalezeny vždy mladé semenáčky (do 20 cm výšky) a semena sem byla zanesena ptáky, kteří se plody tisu živí, z keřů vysazených v zahrádkářské kolonii.
Právě díky zahrádkářské kolonii, která sousedí s přírodní památkou na jihovýchodním okraji, je zde poměrně vysoký počet i dalších utečenců z kultury. Vyskytují se zde: modřenec arménský (Muscari armeniacum), čemeřice zelená (Helleborus viridis), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), kosatec německý (Iris ×germanica) nebo tulipán zahradní (Tulipa ×gesneriana). V roce 2019 zde byl na břehu menšího rybníčku prokazatelně vysazen česnek medvědí (Allium ursinum). U orlíčku obecného (Aquilegia vulgaris) je většina rostlin také jen zplanělá, vyskytují se zde totiž i kultivary tohoto druhu, ale u některých jedinců nelze vyloučit, že se jedná o výskyt původní.
Z druhů Červeného seznamu je zajímavý hojný výskyt bradáčku vejčitého (Listera ovata), dále byl ověřen výskyt hlístníku hnízdáku (Neottia nidus-avis). Hojně se v severní části sadu vyskytuje oman vrbolistý (Inula salicina), který se rozrůstá a bylo by vhodné jeho porosty redukovat. Posledním významným druhem, který je i předmětem ochrany, je hořec brvitý (Gentianopsis ciliata) a byl nalezen pouze jednou. Bylinný podrost sadu, ve kterém se hořec vyskytuje, je sečen příliš pozdě. Z dalších druhů je zajímavý výskyt pupavy obecné (Carlina vulgaris), pcháče tuhého (Cirsium ×rigens). Z jeho rodičovských druhů zde roste jen pcháč zelinný (Cirsium oleraceum). Na ovsíkové louce v západní části hojně roste ocún jesenní (Colchicum autumnale).
Na okrajích sadu se nacházejí dva plazníky, které byly postaveny především pro užovku hladkou (Coronella austriaca), která se zde vyskytuje. Sad byl doplněn novou výsadbou ovocných stromů, z nichž je zajímavá mišpule obecná (Mespilus germanica).
Fotografováno v letech 2019 a 2020.