Česká jména: pelargonie (Dostál 1950), pelargónie Endlicherova (Mareček 1999)
Slovenská jména: pelargónia (Dostál 1950)
Čeleď: Geraniaceae Juss. – kakostovité
Rozšíření: Turecko, Sýrie. Poprvé byl popsán pro vědu Eduardem Fenzlem z tureckého pohoří Taurus v roce 1842. V této oblasti se vyskytuje ještě další druh pelargonie Pelargonium quercetorum.
Ekologie: Roste na suchých vápencových skalách a na kamenitých svazích, v horských oblastech. Vykvétá v červenci.
Popis: Vytrvalá bylina s podzemním oddenkem, 20–40 cm vysoká. Lodyha je přímá, větvená, listy jsou řapíkaté, ledvinité až dlanitě členěné, 3–6 cm v průměru, na okraji vroubkované, chlupaté. Květy v 4–10(–15)květém okoličnatém květenství, poupata jsou nicí, květy mají 3–4 cm v průměru, dva horní korunní lístky jsou růžové s karmínovými žilkami, ostatní tři korunní lístky jsou zakrnělé. Kalich je 5četný, kališní lístky 10–12 mm dlouhé. Plod je zobanitý.
Využití: Pelargónie Endlicherova je zcela mrazuodolná rostlina, snese pokles teploty i na -20 °C. Ve středoevropských zahradách se pěstuje často ve skalničkových sklenících nebo na místech chráněných před zimní vlhkostí.
Poznámka: Rod Pelargonium zahrnuje asi 240–250 botanických druhů, pěstují se však obvykle zahradní kultivary, kterých je několik set. Nejpočetněji jsou pelargónie zastoupeny v jižní Africe, vyskytují se však i ve východní Africe, v Austrálii a na Blízkém východě.
Linné pelargónie původně zařadil k rodu Geranium, až v roce 1789 je francouzský botanik L’Héritier vyčlenil do samostatného rodu. Druhové jméno této pelargónie odkazuje na rakouského botanika Štefana Ladislava Endlichera (1804–49), bratislavského rodáka.
Fotografováno ve dnech 4. 7. a 2. 8. 2010 (Česko, fotografované rostliny pocházejí z kultury).