Severně od Litoměřic, na levé straně údolí Pokratického potoka, se zvedá strmá opuková stráň, která hostí řadu vzácných a významných druhů rostlin. Území o rozloze 3,3 ha slouží k ochraně reprezentativní ukázky společenstev tzv. bílých strání, které vznikly na erozních svazích a těžkých půdách a jsou tvořeny teplomilnými trávníky a lemovými společenstvy keřů s přechodem k lesním společenstvům.
Domácí lokality
České středohoří, Bořeň – národní přírodní rezervace
Tento kopec není zdaleka nejvyšším vrcholem v Českém středohoří, ale určitě je jedním z nejvýraznějších. Je dominantou Bílinska a jedním z nejčastějších turistických cílů v této lokalitě. Již z dálky je dobře viditelný, a proto je dobrým orientačním bodem při toulkách zdejší krajinou. Zdá se černý, protože jeho skalnatý znělcový povrch je díky své členitosti málo zalesněn, a to spíše ve střední části a na úpatí.
České středohoří, Březinské tisy – národní přírodní památka
V některých chráněných územích představuje tis červený (Taxus baccata) hlavní motiv ochrany – je to např. v národní přírodní památce Březinské tisy, která byla vyhlášena už v roce 1969 na téměř 36 hektarech, v nadmořské výšce 158 až 372 metrů. Nachází se při jihovýchodním okraji Děčína, nad obcí Březiny (okres Děčín).
České středohoří, Dubí hora – národní přírodní památka
Národní přírodní památka Dubí hora byla vyhlášená za chráněné území už v roce 1966, a to na poměrně malém území o rozloze sotva 1000 metrů čtverečních. Nachází se v katastru obce Konojedy (okres Litoměřice), v nadmořské výšce okolo 370 m, při severozápadním okraji Dubí hory (která dosahuje nadmořské výšky 463 m).
České středohoří, Kamenná slunce – národní přírodní památka
Obec s nevábným jménem Hnojnice (okres Louny) leží na území CHKO České středohoří, a tak nepřekvapí, že je obklopena nápadnými vrchy. Vesnici ovšem proslavil naopak nenápadný lůmek ukrývající pozoruhodný geologický jev případně zvaný Kamenná slunce. Již v roce 1953 zde bylo vyhlášeno maloplošné chráněné území, dnes požívající ochranu coby národní přírodní památka Kamenná slunce. Chráněná plocha nedosahuje ani jeden hektar, místo je dobře přístupné ze silnice a tudíž s oblibou navštěvované.
České středohoří, Košťálov – přírodní památka
Městečko Třebenice (okres Litoměřice), ležící na úpatí Českého středohoří, je známé především výskytem českých granátů – pyropů. Však se zde také nalézá Muzeum českého granátu, kde je k vidění údajně největší vybroušený kus. Nad městečkem se vypíná nápadný čedičový vrch Košťál s hradní zříceninou a s jižními svahy chráněnými od roku 1960, dnes jako přírodní památka Košťálov. Předmětem ochrany jsou teplomilná rostlinná společenstva s výskytem vzácných druhů rostlin i živočichů. Chráněny jsou jak skalní výchozy a sutě se skalními stepmi a teplomilnými křovinami, tak zachovalé listnaté lesy.
České středohoří, Radobýl – přírodní památka
Západně Litoměřic se nade vsí Žalhostice zdvihá z poloviny ukousaný obrys čedičového kuželu vrchu Radobýl (399 m n. m.), jehož část byla již roku 1966 vyhlášena chráněným územím, dnešní výměra přírodní památky činí necelých 5 ha, ale zajímavé je i nechráněné okolí. Radobýl sice není tak známý jako nedaleký Lovoš, ale z přírodovědného hlediska je neméně zajímavý. Předmětem ochrany jsou velmi pěkné ukázky sloupcovitého rozpadu čediče a teplomilná rostlinná společenstva na jižních svazích.
České středohoří, Sluneční stráň – přírodní rezervace
Nad osadou Brná (součást Ústí nad Labem), známou termálními koupališti, se vypíná strmá stráň, tvořená vyvřelými horninami (čediči), jižně a jihozápadně orientovaná, s převýšením asi 150 m, hostící cenná teplomilná rostlinná společenstva. Proto je od roku 1968 na ploše necelých osmi hektarů chráněná, dnes jako přírodní rezervace (mapa). Z otevřených míst se nabízejí omračující výhledy, především na údolí Labe, ale i na České středohoří, přesto není místo s výjimkou vyhlídky na Střekov příliš navštěvované, nevede sem žádná značená stezka a popravdě, na Ústecku nabízí omračující výhledy kdejaký snadněji přístuný pahrbek.
České středohoří, Údolí Ploučnice u Malé Veleně – Eliščino údolí
Přiznám se, že jsem patriotem „neznámého“, ale velevýznamného údolí kolem „neznámé“ obce Malá Veleň (okres Děčín). Proto si myslím, že je nasnadě, abych toto údolí trochu představil a samozřejmě vyzdvihl. Popisované území náleží k severozápadnímu okraji Verneřického středohoří a jde o poměrně mladou krajinu s ostrými skalními výstupy nezanesenými kamennými moři, suťovými poli a prudkými svahy.
Českolipská kotlina, Farská louka – přírodní památka
Pokud si vezmete mapu České republiky, zaměříte se na východní okraj chráněné krajinné oblasti České středohoří a zkusíte najít průsečík přímek spojujících Nový Bor – Žandov a Kamenický Šenov – Českou Lípu, ocitnete se ve vesničce Slunečná (okres Česká Lípa).
Českolipská kotlina, Peklo u České Lípy – národní přírodní památka
Mezi Českou Lípou a obcí Zahrádky vyhloubil Robečský potok v pískovcovém skalním masivu kaňonovité údolí, dnes nazývané Peklo. Skalní stěny a potoční niva jsou od r. 1967 chráněným územím, známým především bohatým výskytem bledule jarní (Leucojum vernum). Přírodní památka Peklo má plochu 59 ha a nadmořskou výšku 247–303 m.
Českomoravská vrchovina, Rozštípená skála – přírodní památka
Chráněné území vyhlášené v roce 1974 na ploše 0,72 ha se nachází na západním okraji obce Hamry nad Sázavou a asi 3 km západně od města Žďár nad Sázavou. Předmětem ochrany je 75 m vysoký skalní útvar nacházející se na pravém břehu řeky Sázavy. Byl vypreparován mrazovým zvětráváním z pruhu erlanů strážeckého moldanubika ve starších čtvrtohorách. Mrazový srub je dlouhý 75 metrů a vysoký 15 metrů. Ve spodní části je „rozštípnut“ podél zvětralé svislé pukliny v délce 10 metrů a šířce 2 metrů. Podle této pukliny získala skála své jméno. Podle místní pověsti však pukla, když skála hozená čertem narazila na zem. Pod srubovou stěnou je svah směrem k řece pokryt silně zvětralým kamenným mořem. Právě tato část je botanicky nejzajímavější.
Český kras, Karlické údolí – přírodní rezervace
V Českém krasu v údolí Karlického potoka, v okolí bývalé tvrze Karlík (okres Praha-západ), byla v roce 1972 vyhlášena přírodní rezervace o nemalé výměře 214 ha. Leží stranou hlavních turistických cest a také tak trochu ve stínu svých slavnějších sester, známějších rezervací, zvláště těch národních. Území PR Karlické údolí je porostlé především listnatými lesy, svou skladbou jsou blízké přirozeným, a nabízí vzorové ukázky vlivu geologického podloží a orientace svahů na vegetaci, neboť údolí probíhá především jihovýchodně severozápadním směrem a podloží je dosti pestré, od převažujících devonských vápenců, přes nepřehlédnutelné diabasy až po křemence a břidlice. Rezervace ukrývá i nejednu zajímavost, například živou travertinovou kaskádu, v okolí Prahy ne zrovna běžný prstnatec bezový, a prý dokonce velevzácnou ještěrku zelenou.
Český kras, Karlštejn, Doutnáč – národní přírodní rezervace
Vrch Doutnáč je nepříliš nápadný protáhlý zalesněný hřbet mezi Bubovicemi a Srbskem, je součástí NPR Karlštejn (okres Beroun). Z botanického hlediska je význačný hned dvakrát: jednak výskytem rudohlávku jehlancovitého, jedním z posledních v Čechách, a pak také vyjmutím z lesního hospodaření v roce 2004 a ponecháním vlastnímu vývoji.
Český kras, Kobyla – přírodní rezervace
Přírodní rezervace Kobyla byla vyhlášena jako chráněné území již roku 1967. Předmětem ochrany se stal bývalý lom s pěknou ukázkou známé geologické poruchy Českého krasu, Očkovského přesmyku, kdy se během horotvorných procesů nasunuly starší vrstvy usazených hornin (zde vápenců) na vrstvy mladší. Později došlo k přehlášení, při kterém se upravily hranice a předmětem ochrany se mimo přírody neživé stala i příroda živá, především cenná rostlinná společenstva. Přírodní rezervace Kobyla se nalézá jen kousek od známých Koněpruských jeskyní a je součástí CHKO Český kras. Její současná výměra činí necelých 20 ha.