Na severovýchodním okraji římského centra se na pahorku Pincio nachází třetí největší městský park, Villa Borghese, který zabírá plochu asi 80 ha. Na tomto místě byly zahrady už v době antického Říma, jeho novodobá historie se odvíjí od počátku 17. století, kdy významný mecenáš umění kardinál Scipione Borghese, synovec papeže Pavla V., skoupil pozemky a začal přeměňovat bývalé vinohrady na okrasné zahrady. Prvním architektem, který se podílel na koncepci zahrady, byl Flaminio Ponzio. Rodina Borghese pozemky vlastnila až do roku 1903, kdy je prodala městu. To už zde byl rozsáhlý anglický park s četnými zahradními stavbami.
Evropa
Itálie, Sardinie, Area marina protetta Penisola del Sinis – Isola Mal di Ventre
Sardinie je skutečně ostrovem mnoha tváří. Víceméně za to může pestrá geologická minulost, která dopustila, že každá doba zde zanechala výrazné pozůstatky, které určují ráz zdejší krajiny. Když člověk připlouvá do Olbie, vítají ho ohromné kostky bílých vápencových skal, ale pár kilometrů odtud začíná krajina bizarních žulových skalisk. Ve vnitrozemí se rovněž střídají vápencové nebo dolomitové hřbety a rulové kuesty, z nich se vypíná ohromná třetihorní sopka. Najdeme zde porfyritové útesy i průniky čedičů ve starších sedimentech. Vzhledem k nepříliš hustému osídlení se na Sardinii ovšem zachovalo dost přírody až do dnešních dnů.
Itálie, Sardinie, Monte Corrasi
Téměř vprostřed Sardinie se nachází pohoří, kde kulminuje nadmořská výška ostrova. Masiv se jmenuje Gennargentu a má velmi složitou geologickou stavbu. V jeho nejsevernější části leží hora Monte Corrasi, která se vypíná nad městečkem Oliena do výšky 1463 m n. m.
Itálie, Sicílie, Parco dell’Etna
Nad východním pobřežím Sicílie se zvedá jeden z nejpozoruhodnějších geologických úkazů: obrovská dýmající hora. Italové jí také říkají Mongibello, místní v dialektu Mungibeddu. Na jedné straně místo, kde vládnou bohové Héfaistova ražení, tavící tyglík, v němž se prakticky permanentně vaří horniny a z nějž se téměř bez přestávky valí kouř, místo, které čas od času zatřese bližším či širším okolím a shází města a vesnice jak domečky z karet. Na straně druhé neobyčejně úrodné místo, které obyvatele vždycky lákalo živobytím snazším než kdekoli jinde v bližším či vzdálenějším okolí.
Itálie, Sicílie, Parco naturale regionale delle Madonie
Severní pobřeží Sicílie lemuje hřeben docela vysokých hor, které v podstatě představují pokračování Apenin z poloostrova. Ve směru od východu je to skupina Peloritani, následuje pohoří Nebrodi a zhruba uprostřed severního pobřeží horský systém dosahuje nejvyšších výšek skupinou Madonie.
Itálie, Sicílie, Rocca di Cefalù
Ačkoli městečko Cefalù bylo osídleno již v prehistorické době, za řecké kolonizace zde byla osada Kefaloidion, za Římanů se jmenovala Cephaloedium. V neklidných dobách prvního tisíciletí se zde vystřídali Byzantinci a roku 858 je dobyli Arabové. Saracény vypudili v roce 1063 normanští bojovníci, jejichž prvotním cílem bylo osvobození Svaté země… Jenže do Jeruzaléma nedojeli, a tak nějak se zasekli v jižní Itálii. Tím počíná nejslavnější doba středověké Sicílie.
Itálie, Tivoli, Villa Adriana
V těsném sousedství se středoitalským městečkem Tivoli se nachází Villa Adriana – jedná se o rozsáhlý komplex zřícenin někdejšího letního sídla císaře Hadriána (76–138 n. l.).
Itálie, Tivoli, Villa d’Este
Městečko Tivoli leží na úpatí Sabinských hor nedaleko Říma. Turistickou atrakcí je zdejší terasová zahrada u honosné renesanční vily – Casina, Villa d’Este.
Itálie, Valsanzibio, Villa Barbarigo
Významná barokní zahrada leží ve vesnici Valsanzibio v chráněné oblasti Colli Euganei, v kraji vína, lesů, zaoblených sopečných vrchů i opukových strání v severní Itálii, jen pár kilometrů od Padovy.
Itálie, Verbania, Villa Taranto
Město Verbania se nachází na západním břehu jezera Lago Maggiore, vzniklo spojením dvou zde již existujících městeček. V jeho blízkosti se nachází Villa Taranto se svou velmi zajímavou botanickou zahradou. Vedle Isola Bella a Isola Madre je tedy další významnou zahradou na březích tohoto italsko-švýcarského jezera.
Kanárské ostrovy, Fuerteventura, Playa del Matorral, Saladar de Jandía
Na jihu španělského ostrova Fuerteventura, ve východní části městečka Morro Jable se nachází jediná lokalita celých Kanárských ostrovů, která náleží k územím chráněným podle Ramsarské úmluvy (tj. úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva). Délka tohoto písčitého pobřeží, které je tvořené slaniskem, jemuž místní říkají Saladar de Jandía, je téměř 3 km, šířka dosahuje jen asi 60 m. Území je chráněno od roku 1994 a jeho rozloha čítá 127 hektarů.
Kanárské ostrovy, Gran Canaria – putování za rostlinami
Zlí jazykové tvrdí, že na Gran Canarii je ze všeho nejkrásnější pohled na sousední ostrov Tenerife. Což o to, mohutný vulkanický masiv nedalekého Tenerife, dobře viditelný z řady míst Gran Canu, působí skutečně impozantně. Byli bychom však přece jen hodně velkými škarohlídy, kdybychom zůstali při hodnocení krás tohoto ostrova pouze u něj.
Kanárské ostrovy, Tenerife – botanické zajímavosti ostrova
Tvar trojúhelníku, na délku 80, na šířku nějakých 60 kilometrů, celkem 2034 kilometrů čtverečních. Kolem Atlantik, pár ostrovů, kterým se říká Kanárské, podnebí teplé, lidé mluví španělsky, rádi popíjejí víno a jsou skoro permanentně v pohodě…
O krásách španělského ostrova Tenerife se už toho napsalo tolik, že každé další podobné úsilí se musí zákonitě jevit jako pouhé nošení dříví do lesa. Projděte se ale po Tenerife ještě s námi, tentokrát s očima otevřenýma jen pro rostliny.
Lípy u kostelíku v Hronseku, Slovensko
Výška stromů: 20 až 25 m Obvod kmenů: 227 až 483 cm Odhadované stáří: zhruba 300 let Lípy byly vysazeny před evangelickým artikulárním kostelem v Hronseku (okres Banská Bystrica) při jeho vysvěcení v roce 1726. Jsou chráněny od 20. 12. 1996 jako „významný doplnok architektúry pamiatkovo chráneného kostolíka“. Před dřevěným svatostánkem neobvyklého vzhledu stojí nyní … Číst dál
Litva, Kurská kosa – Kuršių nerija
Kurská kosa (litevsky Kuršių nerija, rusky Куршская коса) je písečný poloostrov v jihovýchodním cípu Baltského moře. Je 180 km dlouhý a 400 m až 3,8 km široký, má tvar úzké kosy a odděluje od Baltského moře Kurský záliv. Severní část poloostrova dlouhá 97 km patří Litvě, jižní Rusku (Kaliningradská oblast). Poloostrov pokrývají borové lesy a pás písečných přesypů; podle nich je kosa někdy také zvaná Baltská Sahara. Vzhledem k jedinečnému charakteru krajiny je Kurská kosa od roku 2000 zařazena na seznam Světového přírodního dědictví UNESCO. První kroky k ochraně tohoto území byly podniknuty v roce 1960, kdy se Kurská kosa stala přírodní rezervací. Většina litevské části kosy je od roku 1991 národním parkem o rozloze 265 km2; z toho 125 km2 je v Baltském moři a 42 km2 v Kurském zálivu. V národním parku Kuršių nerija roste asi 900 druhů rostlin, z nich je 31 na Červeném seznamu Litvy.