Ostrov Palawan jakoby k Filipínám ani nepatřil. Vegetací a skladbou květeny spíše připomíná Borneo, taky je zde – oproti dalším filipínským ostrovům – neobyčejně prázdno: hustota osídlení činí jen asi 73 obyvatel na km2 (oproti 440 obyvatelům na km2 na hlavním ostrově Luzon).
Zahraniční lokality
Flóra Kapverdských ostrovů
Věnec Kapverdských ostrovů leží ztracen v Atlantiku asi 1400 km na jih od ostrovů Kanárských a 600 km od břehů Afriky. Nejbližším bodem na kontinentu je Zelený mys, Cap Vert, od nějž ostrovy dostaly jméno – ostrovy Zeleného mysu. Souostroví tvoří devítka ostrovů obydlených a několik dalších menších, neobydlených.
Francie, Angers, Parc et jardins du Chateau de Montriou
Tato menší zahrada se nachází uprostřed regionu Anjou na západě Francie, 15 km severně od města Angers. Uprostřed zahrady stojí zámek z 19. století a gotická kaple z 15. století.
Francie, Col du Lautaret, Jardin botanique alpin du Lautaret
Jedna z nejvýznamnějších botanických zahrad v Alpách se nachází v nadmořské výšce 2100 m, nad sedlem Col du Lautaret, přes které se šplhá silnice spojující města Grenoble a Briançon. Zahrada plochou sice nijak nevyniká (zabírá jen asi 2 ha), ale zřetelný nadnárodní význam pochopí okamžitě každý návštěvník, který sem zavítá. V současné době se zde pěstuje asi 2000 druhů rostlin z celého světa.
Francie, Toulouse, Jardin Botanique Henri Gaussen
První botanická zahrada v Toulouse byla založena už v roce 1730 na pozemku nedaleko baziliky Saint-Sernin. Protože ale v místě byla nevyhovující kvalita půdy, kolekce se přestěhovala v roce 1756 do Rue de la Sénéchaussée. Když prostor přestal velikostí stačit, pod vedením přírodovědce Philippe de Picot Lapeyrouse (1744–1818) se v roce 1794 zahrada stěhovala znovu, na bývalý pozemek Řádu bosých karmelitánů, kde je dodnes.
Francie, Toulouse, Jardin des Plantes, Jardin Royal a Grand Rond
Do souboru veřejných zahrad v jihovýchodní části centra jihofrancouzského města Toulouse patří Jardin des Plantes, Grand Rond a Jardin Royal.
Gruzie, Abcházie, centrální část Velkého Kavkazu
Centrální část Velkého Kavkazu nelze objektivně vymezit, ale kombinací geopolitických a orografických charakteristik jej lze definovat jako oblast hlavního kavkazského hřebene na západě od míst, kde formální hranice mezi Evropou a Asií vystupuje na tento hřeben (na 40° 39’ 42’’ východní délky) a začíná rozdělovat severní evropskou část od jižní části asijské, zpočátku spadající k pobřeží Černého moře, na východě pak končící posledním čtyřtisícovým masivem na hlavním hřebeni ležícím na hranicích Gruzie a Ruské federace, horou Diklosmta (4285 m n. m.).
Guatemala, Biotopo del Quetzal – rezervace tropického mlžného lesa
Rezervace Biotopo Lic. Mario Dary Rivera, známá jako Biotopo del Quetzal, se nachází mezi městy Purulhá a Salamá v horské oblasti Sierra de Chuacús (navazující na pohoří Sierra de las Minas) ve východní části Guatemalské vysočiny, v provincii Baja Verapaz v Guatemale. Vznikla v roce 1976 z iniciativy přírodovědce Maria Dary Rivery na ochranu kvesala chocholatého (Pharomachrus mocinno) z čeledi Trogonidae, posvátného ptáka mayských indiánů a národního symbolu Guatemaly. Rezervace se rozkládá v nadmořské výšce od 1500 do 2305 metrů, rozkládá se na ploše 1017 ha a chrání primární horský mlžný les. Patří mezi sedm biosférických rezervací, které spravuje CECON (Centro de Estudios Conservacionistas), jež spadá pod univerzitu Universidad de San Carlos de Guatemala (USAC).
Guatemala, Parque Nacional Laguna Lachuá
Guatemalský národní park Laguna Lachuá se nachází nedaleko mexických hranic, v departmentu Alta Verapaz. Rozprostírá se mezi řekami Chixoy (na severu a západě) a Icbolay (na východě) a horami Cerro La Sultana, Cerro Peyán (na jihu). Území bylo chráněno již od roku 1975 pod názvem Area de Reserva Lachuá. Teprve v roce 1996 tu byl na ploše 145 km2 vyhlášen národní park. Od roku 2006 je ekoregión Lachuá (tj. NP Laguna Lachuá včetně jeho nárazníkových zón o rozloze 428 km2) zahrnut rovněž do území Ramsarské úmluvy, která slouží k ochraně mokřadů s výskytem vzácných druhů vodního ptactva.
Guatemala, Parque Nacional Tikal – svět dávných Mayů
Národní park Tikal se nachází 64 km od města Flores na severu Guatemaly v provincii El Petén. Je součástí biosférické rezervace Reserva de Biosfera Maya, která byla založena v roce 1990. Navazuje na obrovskou biosférickou rezervaci Calakmul v Mexiku a chráněnou oblast Río Bravo v Belize, jež dohromady tvoří rezervaci o rozloze přes dva miliony hektarů. Reserva de Biosfera Maya zahrnuje největší oblast tropického deštného pralesa v Guatemale a Střední Americe se širokou škálou nedotčených přírodních stanovišť.
Hory střední Číny – pohoří Čchin-ling Šan (Qinling Shan) a Ta-pa Šan (Daba Shan)
Vysokohorské Čchingchajsko-tibetské plato, vroubené na jihu pásmem Himálaje, vybíhá na východě do dvou předsunutých sousedících pohoří ležících již ve střední Číně, která zde jako jediná přesahují úroveň 3000 m. Severní a vyšší pohoří Čchin-ling Šan (Qinling Shan) se nachází v jižní části provincie Šen-si na jih od nížin okolo řeky Wej Che (Wei He), velkého přítoku řeky Chuang Che (Huang He).
Indie, Kérala, mokřady Vembanad-Kol – കേരളത്തിലെ കായലുകൾ
Na jihozápadě Indie, kousek před špičkou poloostrova, leží svazový stát Kérala. Je to Indie trochu výjimečná: právě zde se země dotýká s nefalšovanými tropy; řeč, jíž se zde mluví, není indoevropská (malayalam patří spolu s příbuznou tamilštinou mezi drávidské jazyky; oba jazyky se však nápadně liší písmem); a konečně zdaleka zde nepřevládají hinduisté tak, jako v jiných částech subkontinentu. Pobřeží bylo vždy pod vlivem dálkového obchodu, takže když sem na přelomu 15. a 16. století přišli portugalští objevitelé, našli zde nejen islám, ale překvapivě i křesťany. Podle legendy zdejší obyvatele již v 1. století evangelizoval apoštol Tomáš – a místní křesťané si udrželi starobylý syrský ritus se zvláštnostmi teologických detailů. Ke všemu zde donedávna existovala židovská diaspora, která se údajně odvozovala od dob krále Šalamouna.