Zvláště chráněné území Rybníčky u Podbořánek se nachází na rozhraní Středočeského a Plzeňského kraje, přibližně 10 km severně od města Kralovice, na kraji obce Podbořánky (okres Rakovník). Bylo vyhlášeno v červnu roku 1990 na ploše téměř 22 hektarů jako „velmi cenné území se zastoupením společenstev rašelinišť, vlhkých luk, mokřadů, vodních a lesních společenstev s výskytem vzácných a ohrožených druhů“.
Pestrost území je dána pestrou paletou společenstev: od těch spadajících do litorálu rybníků, přes vlhké louky, mokřady až po olšiny a rašeliniště.
Rybníky jsou v přírodní rezervaci zastoupeny dva: větší Horní rybník a menší Dolní rybník. Zejména u Horního rybníka je velmi názorně vytvořena vegetace zakořeněných rostlin s plovoucími listy (svaz Nymphaeion albae). Vodní hladina je pokryta vysazenými lekníny (Nymphaea spp.), rdestem vzplývavým (Potamogeton natans), z ponořených rostlin jmenujme šejdračku bahenní (Zannichellia palustris) a „masožravou“ bublinatku jižní (Utricularia australis).
Na druhově chudá pobřežní společenstva navazují rašeliništní společenstva (svaz Sphagnion medii) s druhy jinak typickými pro přechodová rašeliniště a vrchoviště, jako je suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), klikva bahenní (Vaccinium oxycoccos), rašeliníky (Sphagnum spp.) a další mechorosty. Z dalších zajímavějších druhů to je violka bahenní (Viola palustris), ohrožený ďáblík bahenní (Calla palustris), dále nepočetné populace vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata), řazené také mezi ohrožené (a chráněné) druhy.
Dno Dolního rybníka bylo velmi silně zazemněno, z toho důvodu bylo v roce 2000 přistoupeno k jeho revitalizaci. V současnosti je v něm nejnápadnější výskyt ďáblíku bahenního (Calla palustris). V dohledné době je připravována oprava porušené hráze.
Velkou část chráněného území zabírají trvale podmáčené rašelinné březiny a smrčiny (především v jeho východní části), do různé míry s uvolněným zápojem korun a s rozvolněnou vegetací. Na místech bez vegetačního pokryvu jsou patrné odkryté nánosy rašeliny. Bohatě vyvinuté mechové patro je tvořeno převážně rašeliníky (Sphagnum spp.), s dobře vyvinutými porosty klikvy (Vaccinium oxycoccos), brusinky (Vaccinium vitis-idaea) nebo s horským druhem sedmikvítkem evropským (Trientalis europaea).
Na vlhkých až středně vlhkých místech při severozápadním okraji chráněného území a na jižně orientovaném svahu nad údolím potoka při severovýchodní hranici se zachovala luční společenstva (svaz Arrhenatherion a Alopecurion pratensis). Z dříve udávaného výskytu prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) zbylo dnes již sotva několik desítek, ne-li několik exemplářů. V době návštěvy nebyla nalezena dříve odtud uváděná hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), kosatec sibiřský (Iris sibirica) a prha chlumní (Arnica montana), stále zde ale pravidelně vykvétá v silné populaci ohrožený upolín nejvyšší (Trollius altissimus). Louky jsou v současnosti pravidelně kosené.
Fotografováno ve dnech 12. 5. a 15. 9. 2006.