Syn.: Tulipa bakeri A. D. Hall, Tulipa beccariana Bicchi, Tulipa chrysobasis Coustur. et Gand.
Čeleď: Liliaceae – liliovité
Rozšíření: Tento druh tulipánu pochází z řeckých ostrovů v Egejském moři (např. Kréta, Rhodos), byl zavlečen i do jihozápadního Turecka, jako zplanělý se může objevovat i v jiných částech světa. Zdá se, že nominátní poddruh Tulipa saxatilis subsp. saxatilis je triploidní (a asi sterilní). Z horských oblastí Kréty (locus classicus oblast Amari, Asomaton) byl popsán ještě poddruh T. saxatilis subsp. bakeri, který je diploidní a zřejmě evolučně původnější.
Ekologie: Ve své domovině roste na skalách, ve skalních štěrbinách, na kamenitých svazích i horských loukách, nominátní poddruh stoupá do nadmořské výšky okolo 900 m, poddruh T. s. subsp. bakeri je rostlinou vyloženě horskou, vyskytuje se v pásmu od 650 až do 2200 m. Kvete od března do května (v závislosti na nadmořské výšce).
Popis: Vytrvalá bylina s podzemní cibulkou, 5–25 cm vysoká. Listy jsou 2–4, až 15 cm dlouhé a asi 2,5 cm široké, přímý stonek nese většinou jeden či dva květy, jejich okvětní lístky jsou 38–55 mm dlouhé, u nominátního poddruhu růžové, uvnitř při bázi se žlutým, ostře ohraničeným terčem, jeho prašníky jsou hnědé až načernalé. Naproti tomu horský poddruh T. s. subsp. bakeri má květy výrazně tmavší, až tmavě purpurové, skvrna na bázi okvětních lístků je oranžová a jeho prašníky jsou žluté (jedná se zřejmě jen o formu zde představovaného druhu). Plodem je tobolka.
Využití: Jediným nedostatkem při pěstování tohoto pěkného tulipánu je skutečnost, že neochotně vykvétá, což je zřejmě dáno také tím, že nominátní poddruh subsp. saxatilis je triploidní, a zřejmě sterilní. Vytváří dlouhé stolony, kterým je vhodné postavit v zemi překážku, pak kvete lépe. Pro svůj nižší vzrůst je vhodný především na skalky či na okraje trvalkových záhonů. Na pěstování je celkem nenáročný, nesnáší pouze zamokření. V kultuře se často objevuje kultivar ʻLilac Wonderʼ.
Poznámka: Variabilita druhu Tulipa saxatilis může být ve vyšších polohách Kréty poměrně značná, na některých lokalitách lze najít řadu barevně přechodných forem mezi oběma poddruhy. Vztah barvy květů a rozdíly v počtu chromosomů (resp. možná i ve způsobech rozmnožování) však vyžaduje další bádání. Podstatným rozdílem mezi oběma poddruhy je snad barva okvětních lístků (u subsp. bakeri jsou výrazně tmavší) a prašníků (u subsp. bakeri jsou čistě žluté). Někteří badatelé ovšem oba taxony úplně ztotožňují.
Fotografovali Lubomír Rak, dne 29. 4. 2004 (Česko, Praha, v kultuře) a Karel a Eva Rencovi, dne 19. 4. 2017 (Řecko, Kréta, Omalos).