Franz Bredemeyer se narodil v roce 1758, zemřel v roce 1839 ve Vídni. Byl to sběratel rostlin ve službách rakouského císaře Josefa II., v závěru života ředitel dvorních zahrad ve Vídni.
O jeho mládí mnoho informací nemáme, víme vlastně jen, že zahradnické řemeslo se naučil od vrchního císařského zahradníka Ryka van der Schota (asi 1733–90). V roce 1783 jej jeho kolega Franz Boos (1753–1832) vzal s sebou na císařskou expedici do Ameriky, společně s nimi cestovali ještě botanik Franz Joseph Märter (1753–1827), lékař Matthias Leopold Stupić (asi 1732–1794), mineralog Ignaz von Born (1742–91) a také malíř Bernhard Albrecht Moll (1743–1788). V listopadu roku 1780 totiž došlo v Schönbrunnu k výpadku vytápěcího systému skleníků, takže řada exotických rostlin pomrzla, bylo potřeba je nahradit novými – a snad i trochu otužilejšími. Císař žádal pro svou menažerii i nová zvířata.
Vyrazili proto z Vídně přes Brusel, Paříž a Le Havre do pensylvánské Filadelfie. Bredemeyer pak odjel s malířem Mollem na samostatnou botanickou výpravu, s ostatními účastníky expedice se setkal až v Charlestonu v Jižní Karolíně. Z Charlestonu měl Bredemeyer v roce 1784 odvézt první zásilku přírodnin přes Londýn a Oostende zpět do Vídně. Leč tato zaoceánská plavba byla velmi nešťastná, výprava při ní přišla téměř o všechny rostliny i řadu zvířat.
A tak byl hned příští rok vyslán císařem Josefem II. do Ameriky opět, tentokrát cestoval se zahradníkem Josephem Schüchtem (stejné jméno patřilo i pozdějšímu dvornímu zahradníkovi na pražských Hradčanech) a jejich cílem byl Martinik, kde se měli setkat s botanikem Märterem – ten tu měl stále přebývat ještě z doby první výpravy. Avšak o Märterovi na Martiniku nikdo nevěděl, nakonec jej vystopovali až na Haiti. V roce 1786 Märter poslal Bredemeyera i Schüchta přes Portoriko do Venezuely (Bredemeyer se tak stal prvním botanikem, který Portoriko navštívil) – původně tam měl sice odcestovat Boos, ale ten se už mezitím vrátil do Vídně (v roce 1785). V roce 1787 se oba šťastně dostali do Caracasu, navštívili i vnitrozemí. Do Vídně se vrátili v roce 1788, tentokrát už i s bohatými sbírkami.
Po návratu do Evropy měl Bredemeyer řídit nově vznikající botanickou zahradu v Bruselu (už od roku 1787 učil na lovaňské univerzitě i na Haiti znovunalezený Märter), avšak musel odtud v roce 1789 prchnout před protihabsburským povstáním, které bylo vyvoláno nespokojeností s reformami císaře Josefa II. Potom v roce 1791 se měl vydat společně s Josefem van der Schotem (synem někdejšího vrchního císařského zahradníka Ryka van der Schota) za Georgem Schollem do jižní Afriky – jenže opět měl smůlu, dostal se jen do španělské Malagy.
A tak se v roce 1793 alespoň stal dozorcem parku v Schönbrunnu, později se staral o arcivévodské zahrady, včetně Alpina. Po Boosově odchodu do důchodu byl jmenován ředitelem dvorních zahrad a císařské menažerie – působil v této funkci od roku 1827 až do své smrti v roce 1839.
Bredemeyer byl členem několika odborných společností, například britské London Horticultural Society, vídeňské zemědělské společnosti, ale také brněnské K. K. Mährisch-Schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde.
Jeho sbírky rostlin se následně dostaly do Berlína, na jeho počest pojmenoval německý botanik Carl Ludwig Willdenow v roce 1801 rod Bredemeyera (Polygalaceae). V botanických citacích se používá zkratka jeho jména ve tvaru BREDEM.
