Georg Scholl se narodil dne 24. října 1751 ve Weilbachu v tehdejším Mohučském kurfiřtství, zemřel dne 17. května 1831 v rakouské Vídni. Byl to císařský dvorní zahradník a sběratel rostlin v císařských službách.
Jakožto schönbrunnský zahradník byl společně s císařským dvorním zahradníkem Franzem Boosem (1753–1832) vyslán rakouským císařem Josefem II. sbírat rostliny do jižní Afriky – císař zamýšlel rozšířit sbírky své zahrady. V květnu 1786 dorazili do Kapska, kde podnikli první výpravy společně s Francisem Massonem, sběratelem rostlin z anglické královské zahrady v Kew, a holandským cestovatelem Robertem Jacobem Gordonem. Boss následně odejel dále na Maskarény a v únoru 1788 se vrátil zpět do Evropy, zatímco Scholl zůstal po celou dobu v Kapsku – cestičky osudu jsou někdy klikaté, zůstal tu po dlouhých 14 let, do Vídně se vrátil až v roce 1799. Kromě Západního Kapska procestoval i Východní Kapsko a Namaqualand. Sbíral rostliny i trofeje zvířat, jako první přivezl do Rakouska kostru žirafy.
Jeho botanické sběry výrazně obohatily vídeňskou císařskou sbírku, už v sedmdesátých letech 18. století byla zahrada v Schönbrunnu hodnocena jako jedna z nejlepších v celé Evropě. Právě jeho zásluhou se výrazně rozšířilo zastoupení kapských rostlin nejen v tehdejší Vídni. Soupis rostlin botanické zahrady v Leidenu z roku 1710 kupříkladu dokládá už v tak rané době 18 taxonů afrických kakostů (tedy nejspíš druhů právě z rodu Pelargonium), šest taxonů afrických smilů (Helichrysum), sedm taxonů afrických rozchodníků (Sedum) i dalších rostlin z tohoto kontinentu. Četné další zásilky kapských rostlin se však už mohly po Evropě šířit i z Vídně.
V roce 1802 byl Scholl jmenován dvorním zahradníkem vídeňského paláce Belvedere.
Na jeho počest pojmenoval Joseph Franz von Jacquin rod Schollia (Asclepiadaceae, dnes již neakceptovaný, synonymizovaný převážně s rodem Hoya). Jacquin v Eclogae plantarum rariorum vzpomíná, že Scholl přivezl od Mysu Dobré naděje i semena druhů Arctotis auriculata a Arctotis aenea, Cussonia thyrsiflora, Oxalis cruentata, Pelargonium malvaefolium – a takových rostlin bylo jistě ještě daleko více.
