Anton Hefka se narodil dne 30. dubna 1872 ve Vídni, v prosinci roku 1914 padl na frontě do ruského zajetí, následně zemřel v zajateckém táboře v Krasnojarsku na tyfus. Byl to rakouský císařský zahradník (Hofgartenadjunkt) a autor knihy o pěstování tropických orchidejí.

Hefka

Brzy osiřel a ve věku pouhých 13 let nastoupil do učení v zahradnické firmě v moravském Holešově – což může být pro nás jistě zajímavé. Jméno Hefka ve vídeňských matrikách této doby příliš běžné není, poměrně dost Hefků ale najdeme v matrikách z valašské Hvozdné a Ostraty, jistý švec Pavel Hefka (narozen v roce 1862) žil dokonce v této době i přímo v Holešově. Je tedy možné, že osiřelý Anton odešel z Vídně právě ke své moravské přízni. V učení zvládl všechny podstatné zahradnické i pomologické dovednosti velmi rychle a po vyučení v roce 1891 nastoupil do služby rovnou k císařskému dvoru do Hetzendorfu, který se nachází ve vídeňské čtvrti Meidling. Rok poté byl přeložen už přímo do Schönbrunnu, kde se mohly jeho vlohy i nabyté zkušenosti náležitě uplatnit a rozvinout. Téměř otcovsky se ho ujal tehdejší hlavní dvorní zahradník A. Umlauft (1858–1919, rodák z Rokytnice v Orlických horách), osobnost v mnoha ohledech výjimečná, a pověřil jej pěstováním schönbrunnských orchidejí. Zdejší sbírku orchidejí vytvořil vlastně už v polovině 18. století botanik N. J. von Jacquin, který přivezl řadu orchidejí z císařské výpravy do tropů Nového světa. Po roce 1780 se ještě obohatila o rostliny přivezené z dalších výprav do Ameriky a jižní Afriky, kam se vypravili například dvorní zahradníci F. Boos, F. Bredemeyer a G. Scholl, do Vídně se v 19. století dovážely samozřejmě i orchideje z Anglie.

Císařská orchidejová sbírka tak získala v Hefkovi nového zahradníka, který velmi brzy vešel v obecnou známost. Nebál se experimentovat v oblasti křížení těchto rostlin, přivedl na svět celou řadu dobově slavných kultivarů, obzvláště z rodů Cattleya a Laelia. Velmi známým se však stal především novou technikou množení orchidejí. Před Hefkou bylo možné množit orchideje v podstatě pouze jejich dělením, anebo doufat, že některá semena vyklíčí v květináči mateřské rostliny, tedy v místě, na kterém se ještě mohly projevovat pro klíčení orchidejí potřebné mykorhitické vazby mezi rostlinou a symbiotickou houbou. Mnoho nových rostlin se v Evropě nerodilo, starý kontinent byl značně závislý na neustálém dovozu nových rostlin z tropických oblastí. Hefka však začal zkoušet klíčivost orchidejových semen i na jiných substrátech, použil k tomu kousky kůry, ale také piliny různých dřevin. A dostavil se úspěch, semena klíčila a rostliny dokonce v rekordně krátkém čase i nakvétaly. Začal orchideje pěstovat rovnou po tisících – jeho první experiment v roce 1898 přinesl údajně 3000 mladých rostlin, z nichž první vykvetly už v roce 1901. Rozhodně to nebyl úspěch poslední, přebytky se časem ve Vídni prodávaly na dražbách, předválečná Vídeň byla orchidejemi téměř zaplavená.
Jistě tedy nepřekvapí, že když v roce 1901 baron Hrubý z Jelení seznal, že o svou skvělou sbírku orchidejí v Červených Pečkách na Kolínsku se už dále nemůže sám postarat a žádného dostatečně schopného zahradníka ve středních Čechách nenašel, daroval ji raději právě císaři do Schönbrunnu, věděl dobře, kdo se tu o ni bude starat. Bezprostředně po tomto rozšíření císařské sbírky rostlo v schönbrunnských sklenících přes 1400 druhů orchidejí; v roce 1894 tu měli z čeledi vstavačovitých 86 rodů, 605 druhů a 103 odrůd.

Své letité zkušenosti nakonec Hefka představil v knize Cattleyen und Laelien; Samenzucht und Pflege, která vyšla v roce 1914, předmluvu k ní napsal A. Umlauft.
Jeho články o zahradnických událostech u vídeňského dvora však vycházely i časopisecky, především v Österreichische Garten-Zeitung, ale i v berlínském časopise Orchis, týkaly se pochopitelně především orchidejí (např. Schönbrunner Samenzucht). Avšak nejen jich, další Hefkovou specialitou byly tehdy také velmi módní rostliny karnivorní.
Jeho předčasná smrt v pouhých 42 letech byla pro orchidofilní svět ztrátou – ostatně, jen pár let poté padlo i celé tohle staré orchidejové mocnářství.

Hefka