Syn.: Thymelaea mezereum (L.) Scop., Thymelaea praecox Gilib.
Česká jména: vlčí lýko větší (Engelbert 1814), lejkovec lékařský (Presl 1819, Opiz 1852), lýkovec lékařský, vlčí lýko (Sloboda 1852), lýkovec obecný (Čelakovský 1879)
Čeleď: Thymelaeaceae – vrabečnicovité
Rozšíření: Evropa (kromě nejsevernějších oblastí), v Asii od Uralu až po Bajkal, izolovaně i na Kavkaze, v severním Íránu, na Altaji a v západní Číně, u nás roztroušeně na většině území, vzácnější je v panonské oblasti jižní Moravy.
Ekologie: Roste v listnatých a smíšených lesích od pahorkatin až do hor, v nižších polohách vyhledává polostín, v horských oblastech vystupuje na výsluní.
Popis: Vzpřímený keřík 30–100(–150) cm vysoký, listy opadavé, brvité, rozkvétá ještě před vyrašením listů, tedy už v březnu a dubnu. Květy jsou trubkovité, stěsnané v postranních svazečcích po 3–5. Plodem je červená peckovice.
Ohrožení a ochrana: Zákonem je tento druh chráněn v Maďarsku.
Poznámka: Lýkovec je jedovatý, jedovaté sloučeniny se kumulují obzvláště v plodech, jsou však přítomny i v jiných částech rostliny. Jako léčivá rostlina byl používán od druhé poloviny 17. století, vyrábělo se z něj i červené barvivo. Často bývá pěstován také v zahradách, kde lze najít i řadu jeho kultivarů.
Fotografováno od 15. 7. do 7. 9. 2003 a od 14. 3. do 28. 3. 2004 /květ/ (Česko, Brno, Hády, Hrubý Jeseník, Velká kotlina).