Chráněné území se nachází na severozápadním okraji obce Veská (okres Pardubice – mapa), na okraji lesního komplexu zvaného Bělobranská dubina. Tvoří ho dnes již jen pozůstatek 0,5 km dlouhého písečného přesypu, který byl orientován ve směru severoseverozápad až jihojihovýchod. Byl považován za nejvyšší a nejtypičtější příčný přesyp v Čechách. Většina přesypu byla odtěžena a dnešní přesyp je umělým útvarem orientovaným ve směru západ – východ.
Po ukončení těžby bylo rozhodnuto o rekultivaci území, která spočívala v zalesnění. V roce 2004 se ozvali místní entomologové s námitkou, že se jedná o významné naleziště psamofytních druhů a iniciovali tak jednání o možnosti ochrany této lokality.
Zbytek přesypu byl nejprve vyhlášen přechodně chráněnou plochou. Aby bylo zabráněno některým negativním vlivům, především místní těžbě písku, byl oplocen. V roce 2012 se plocha dočkala vyhlášení přírodní památkou. Rozloha přírodní památky je 0,6917 ha, ochranné pásmo je vymezeno parcelou a její plocha je 1,2652 ha. Ochranné pásmo tvoří jednak pruh podél přesypu a pak větší rovinatá plocha jižně od přesypu. Ochranné pásmo bylo zalesněno převážně borovicí lesní.
Během botanického průzkumu v roce 2013 bylo na lokalitě nalezeno 116 druhů cévnatých rostlin, z toho 79 na ploše přírodní památky. Aktuální vegetace na písečném přesypu odpovídá raným sukcesním stádiím společenstev ze svazu Corynephorion canescentis. Pokryvnost bylinného patra v horní polovině přesypu dosahuje asi 50 %, v dolní polovině je výrazně vyšší, především díky expanzi třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos). Druhově je poměrně chudé. Diagnostický druh svazu paličkovec šedavý (Corynephorus canescens) zde roste na dvou místech na jižním a jihovýchodním svahu přesypu. Velmi hojně jej doprovázejí dva efemérní druhy psamofytů: kolenec Morisonův (Spergula morisonii) a bělolist nejmenší (Filago minima). Zatím vzácně zde roste ovsíček časný (Aira caryophyllea). Z jednoletých druhů se zde vyskytuje pomněnka drobnokvětá (Myosotis stricta), bér sivý (Setaria pumila) nebo rosička krvavá (Digitaria sanguinalis). Na úpatí přesypu roste poměrně hojně jetel rolní (Trifolium arvense), roztroušeně se zde vyskytuje i huseníček rolní (Arabidopsis thaliana).
Hojnějšími druhy jsou acidofilní druhy metlička křivolaká (Avenella flexuosa), méně psineček tuhý (Agrostis vinealis), na severním svahu vřes obecný (Calluna vulgaris) a také druhy s širší ekologickou amplitudou, jako chlupáček zední (Pilosella officinarum), nebo vytrvalé druhy písčitých trávníků, například prasetník kořenatý (Hypochaeris radicata).
Bohužel hojné jsou ruderální druhy, jako turan roční (Erigeron annuus), turanka kanadská (Conyza canadensis) a pupalka dvouletá (Oenothera biennis). Expanzní třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) tvoří souvislé porosty na jižním a jihozápadním svahu přesypu. Problematickým druhem je ostružiník křovištní (Rubus fruticosus).
Písčina na severním svahu přesypu je nejstabilizovanější, a proto se zde objevují mezofilní druhy: zvonek rozkladitý (Campanula patula), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare), kohoutek luční (Silene flos-cuculi), lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata), rozrazil douškolistý (Veronica serpyllifolia).
Poměrně vysoká je pokryvnost mechového patra na ještě nestabilizované části písčiny v horní části přesypu. Dominantním druhem je ploník chluponosný (Polytrichum piliferum), který velmi vzácně doprovází rohozub nachový (Ceratodon purpureus). Další druhy mechorostů zatím chybí a zajímavá je i absence lišejníků.
Na území východních Čech se nevyskytují stanoviště s dlouhotrvajícím kontinuem otevřených ploch vátých písků. Většina maloplošných zvláště chráněných území (PR Duny u Sváravy, PP Přesyp u Malolánského, PP Přesypy u Rokytna) je zalesněna. Proto je Vesecký kopec unikátní lokalitou, na které by bylo vhodné udržovat nezpevněné plochy písku nebo rozvolněný porost borovic v případě porostů v ochranném pásmu.
Fotografováno ve dnech 15. 5., 28. 5., 19. 6., 8. 7. a 28. 8. 2013.