Chráněné území se nachází na strmé, převážně jihozápadně orientované stráni na obcí Střemošice (okres Chrudim). Jihovýchodním směrem vybíhá přírodní rezervace k obci Doubravice, severozápadním směrem pak k obci Domanice, kde hranici tvoří silnice z Domanic do obce Řepníky. Přes silnici navazuje na Střemošickou stráň přírodní rezervace Kusá hora.
Střemošická stráň je významnou botanickou lokalitou teplomilné vegetace na hranici termofytika a mezofytika. Její výjimečnost má základ v geologické stavbě. Jedná se o čelní svah kuesty václavské antiklinály tvořený vápnitými a jílovitými pískovci, pod kterými se nacházejí prachovité, vápnité slínovce svrchnokřídového stáří. Zajímavé jsou výchozy skalního podloží v zářezu silnice, na většině území přírodní rezervace je svah pokrytý zvětralinami.
Většina svahů je také porostlá lesními porosty, bohužel často se jedná o smrkové monokultury. Nejcennějšími společenstvy rezervace jsou širokolisté trávníky ze svahu Cirsio-Brachypodion pinnati, které se vyskytují především na menších plochách v blízkosti skalního defilé nad silnicí. Tyto trávníky zde mají velmi často přechodový charakter, nejčastěji se jedná o přechody k ovsíkovým loukám a k suchým bylinným lemům. Vzhledem k různému způsobu obhospodařování jsou porostlé rozptýlenou zelení a křovinami. Vyskytují se zde dvě asociace, a to Salvio verticillatae-Sanguisorbetum minoris na surovém opukovém podloží a zapojenější vegetace Sanguisorbo minoris-Anthericetum ramosi s dominantní bělozářkou větevnatou (Anthericum ramosum). Spolu s ní je zde hojný krvavec menší (Sanguisorba minor), chrpa latnatá (Centaurea stoebe), chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), dobromysl obecná (Origanum vulgare), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), nechybí úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria), hlaváč fialový (Scabiosa columbaria) a čilimník černající (Cytisus nigricans).
Zapojená vegetace již patří do svazu Bromion erecti a porůstá jednak dolní část svahu a částečně i horní hranu svahu, a především trávníky severozápadně od obce směrem k Domanicím. Tyto trávníky jsou druhově velmi pestré a jsou místem nejhojnějšího výskytu vstavače nachového (Orchis purpurea), ve stínu křovin zde roste i okrotice bílá (Cephalanthera damasonium). Dále je tu hojný jitrocel prostřední (Plantago media), vítod chocholatý (Polygala comosa), vratič chocholičnatý (Tanacetum corymbosum), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), hlaváč fialový (Scabiosa columbaria), hlaváč žlutavý (Scabiosa ochroleuca), prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), jetel horský (Trifolium montanum), oman vrbolistý (Inula salicina), jehlice ostnatá (Ononis spinosa), smldník jelení (Peucedanum cervaria), prvosenka jarní (Primula veris), mochna sedmilistá (Potentilla heptaphylla), rozrazil ožankovitý (Veronica teucrium), pcháč bezlodyžný (Cirsium acaule), len počistivý (Linum catharticum). Velmi vzácně se zde vyskytuje pcháč panonský (Cirsium pannonicum). Na jedné z mikrolokalit roste sasanka lesní (Anemone sylvestris) a roztroušeně se vyskytuje záraza žlutá (Orobanche lutea).
Na okraji lesních porostů nebo křovin přechází tyto krátkostébelné trávníky do vegetace bylinných lemů z asociace Geranio-Peucedanetum cervariae. Poměrně hojný je zde smldník jelení (Peucedanum cervaria), několik mikrolokalit zde má hladýš širolistý (Laserpitium latifolium), hojnější je kakost krvavý (Geranium sanguineum) a velmi hojná je dobromysl obecná (Origanum vulgare). Lesní porosty na svahu nad těmito trávníky jsou většinou porostlé smrkem. Některé porosty byly v nedávných letech vykáceny a v nových výsadbách jsou již použity listnáče. I v těchto smrkových porostech rostou některé významné druhy. Nejvýznamnější je výskyt střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus), pro jehož ochranu zde byla vyhlášena evropsky významná lokalita. Lokality se střevíčníkem jsem poměrně dobře známé a v jarním období hojně navštěvované.
Lesní porosty vyskytující se východně od obce Střemošice mají přirozenější charakter, i když i zde jsou vysázeny jednotlivé stromy jehličnanů a především na jižním konci rezervace jsou větší plochy smrkových monokultur. Převážně dubohabřiny z asociace Melampyro nemorosi-Carpinetum bývaly zřejmě obhospodařovány jako pařeziny, a mají proto pestré bylinné patro. Z typických druhů dubohabřin je zde hojný jaterník podléška (Hepatica nobilis), hrachor jarní (Lathyrus vernus), konvalinka vonná (Convallaria majalis) a žindava evropská (Sanicula europaea). Poměrně hojně se zde roste violka divotvárná (Viola mirabilis) a roztroušeně se vyskytuje ostružiník skalní (Rubus saxatilis). Hojně zde roste vstavač nachový (Orchis purpurea), který je hojný i v trávnících u dolní paty svahu. Poměrně častá je lilie zlatohlavá (Lilium martagon) nebo bělozářka větevnatá (Anthericum racemosum). Vyskytují se zde i další vstavačovité, jako okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), bradáček vejčitý (Listera ovata), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), překvapivě hojná je okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia).
Ve stromovém patře se kromě habru (Carpinus betulus) vyskytují dub letní (Quercus robur) a dub zimní (Quercus petraea). Přimíšena bývá lípa srdčitá (Tilia cordata) i lípa velkolistá (Tilia platyphyllos). V keřovém patře je hojná líska obecná (Corylus avellana), ale vyskytují se zde i další druhy, jako jeřáb břek (Sorbus torminalis), vzácný je zde klokoč zpeřený (Staphylea pinnata). V jednom místě je na svahu vysázen buk lesní (Fagus sylvatica) a vzhledem k výskytu vstavačovitých lze tento porost zařadit do vápnomilných bučin, ale přirozenější je zde výskyt dubu a společenstev teplomilných doubrav. Bohužel některé porosty jsou degradované výsadbou jehličnanů, především modřínu opadavého (Larix decidua), borovice černé (Pinus nigra) a smrku ztepilého (Picea abies).
Na dolním okraji na svahu navazují většinou bývalé pastviny porostlé společenstvy krátkostébelných trávníků ze svazu Bromion erecti. Vzácně se zde vyskytují i mezofilní louky ze svazu Arrhenatherion elatioris, které však mají vždy přechodový charakter k vegetaci svazu Bromion erecti. V těchto porostech se poměrně hojně vyskytuje vstavač nachový (Orchis purpurea). Především v lesním lemu roste medovník meduňkolistý (Mellitis melissophyllum), smldník jelení (Peucedanum cervaria), orlíček planý (Aquilegia vulgaris), kamejka lékařská (Lithospermum officinale), vzácně i plamének přímý (Clematis recta). Vzácně zde roste na jedné pastvině hořec brvitý (Gentianopsis ciliata).
Posledním významným a hojným společenstvem jsou křoviny ze svazu Berberidion. Ty v posledních desetiletím bohužel expandovaly do nelesních společenstev. Hojné jsou především porosty trnky obecní (Prunus spinosa), expanzivně se chová svída krvavá (Cornus sanguinea). Dalšími druhy typickými pro křoviny jsou zde ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), kalina obecná (Viburnum opulus), javor babyka (Acer campestre), méně časté jsou řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica), brslen obecný (Euonymus europaea), dřišťál obecný (Berberis vulgaris) nebo hrušeň polnička (Pyrus pyraster). Kromě expandujících křovin se zde šíří i jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Všechny křoviny a nálety je vhodné na ploše celé rezervace částečně redukovat, i když je na ně často vázán výskyt druhů bylinných lemů. Většina nelesních společenstev je dnes sečena nebo pasena. Údržbu by se zasloužila plocha s dominantní bělozářkou větevnatou (Anthericum racemosum) východně od silnice do Řepník. V letech 2008–10 zde a nad skalním defilé byly vykáceny borovice černé (Pinus nigra). Z droliny pod skalním defilé byla odstraněna svída krvavá (Cornus sanguinea). Na horní hraně tohoto svahu je umístěno odpočívadlo a informační tabule. Místo je vzhledem k úžasnému výhledu a snadné dostupnosti hojně navštěvováno. Poblíž se udržuje vysazená populace hvozdíku Lumnitzerova (Dianthus lumnitzeri) tvořená prvními desítkami kusů.
Zajímavostí je i sloup Nejsvětější Trojice zvaný Poklona. Jedná se o barokní sloup postavený v první polovině 18. století. Jeho stavba souvisí s poutěmi ke kostelu Panny Marie na Chlumku. Ten patřil v období baroka k nejvýznamnějším poutním místům v Čechách, ke kterému každoročně směřovaly tisíce poutníků. Ti, kteří přicházeli od Vysokého Mýta, právě z tohoto místa poprvé spatřili tento poutní kostel a mohli se mu poklonit. Odtud jméno Poklona, i když pověst hovoří o poděkování za záchranu svatebního povozu, kterému se splašili koně.
Fotografováno ve dnech 6. 4. 2008, 14. 7. a 30. 10. 2012, 24. 4. a 2. 6. 2015.