Syn.: Aralia polaris Hombr., Stilbocarpa polaris (Hombr. et Jacquinot) A. Gray
Čeleď: Apiaceae – miříkovité
Rozšíření: Endemit novozélandských subantarktických ostrovů, které se nacházejí jižně od novozélandského Jižní ostrova – Aucklandovy ostrovy, Campbellovy ostrovy, Ostrovy Protinožců.
Ekologie: Roste na travnatých a skalnatých stanovištích, v porostech obřích bylin (tzv. megaherbs), společně například s druhy Anisotome latifolia, Bulbinella rossii nebo Pleurophyllum criniferum.
Popis: Statná vytrvalá bylina s podzemním oddenkem, vytváří porosty až 200 cm vysoké a stejně tak široké. Lodyha je větvená, listy jsou dlouze řapíkaté, ledvinovité až skoro okrouhlé, 20–35 cm dlouhé, poněkud dužnaté, po okraji nepravidelně zubaté, řídce pokryté chlupy 1–2 cm dlouhými nebo olysalé, na líci světle zelené, na rubu bledší, řasnaté. Květenství je terminální nebo axilární, složené, okoličnaté, dosahuje až 30 cm v průměru, vyrůstá na silné stopce, která je 10–15 cm dlouhá; primárních paprsků je 5–10, jsou až 15 cm dlouhé; listeny jsou listům podobné 3(–5)laločné, sekundárních paprsků je zhruba 10, jsou až 5 cm dlouhé; květy jsou oboupohlavné, dosahují průměru okolo asi 5 mm, korunní lístky jsou žluté s nachovou bází. Plody jsou kulovité, dorůstají v průměru 4–6 mm.
Poznámka: Do nedávné doby patřil tento druh k rodu Stilbocarpa, který byl tradičně řazen k čeledi Araliaceae. Teprve fylogenetické studie ze sklonku 20. a počátku 21. století jeho postavení vyjasnily a zahrnuly jej do šířeji chápaného rodu Azorella z čeledi miříkovitých. Tento rod v současnosti čítá 58 druhů (POWO 2022), které se vyskytují v andské oblasti Jižní Ameriky, na jihovýchodě Austrálie, na Novém Zélandu a u něj se nacházejících subantarktických ostrovech.
Fotografovala Věra Svobodová, dne 5. 12. 2011 (Nový Zéland, Jižní ostrov, Invercargill, Southland Museum and Art Gallery, rostlina pochází z kultury).