Ranní vydání Lidových novin z 20. října 1920 (byla to středa) přineslo mimo jiné zprávu o bouřlivé ostravské demonstraci železárenských dělníků proti zdražování cukru. Dále se čtenáři dozvěděli, že cena jízdného v pražských tramvajích stoupne o 20 %, ceny ve vídeňských hostincích dokonce až o 50 %. Znepokojivé informace přicházely z Haliče, propukla tam totiž epidemie tyfu. Potěšitelněji působilo oznámení, že na nově zřízené Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně začaly první přednášky. A zatímco v brněnském kině České srdce promítali film o životě záhrobní příšery s názvem Mrtvý rytíř, muzikolog Vladimír Helfert pořádal ve zdejším Besedním domě veřejné přednášky o vnímání hudby.
Jednu zprávu z tohoto dne bych však přece jen vypíchl více: v Kulturní kronice Lidových novin se objevil článek od jistého doktora Josefa Podpěry, kterého tehdy ještě nikdo moc neznal. Pracoval v muzeu a proslýchalo se, že se zrovna nedávno vrátil do republiky z legií. Článek to byl ale pozoruhodný, pojednával o nálezu jedné nikdy předtím na Moravě nevídané rostliny. Z důvodů ne zcela zřejmých se autor rozhodl přesné místo objevu před veřejností raději utajit. Nemyslím si, že by se snad obával davu trampů či zdivočelých botaniků, kteří by se vzápětí snažili onu bylinu až do posledního kořínku vyplenit. Třeba měl jen o tyto hledače strach; a tak pouze poznamenal, že ono místo leží kdesi na nepřístupných skalách v Moravském krasu. Až o něco později vyšlo v odborném tisku najevo, že roste nad dnem propasti Macocha. O jakési zdejší podivné rostlině s nafialovělými květy se vlastně vědělo už dřív, jenže jen málokdo se odvážil vypravit až za ní. Teprve v červnu 1919 se k ní dostal nejspíš dostatečně fyzicky zdatný člen brněnského „Přírodovědeckého klubu“ František Veselý. Přinesl ji pak Josefu Podpěrovi, ten se už potom postaral o její správné určení i celkové zhodnocení tohoto mimořádného nálezu.
Jednalo se o kruhatku Matthioliho (Cortusa matthioli) – nejmodernější botanika ji dnes řadí k prvosenkám (Primula matthioli). Objevuje se v rozsáhlém kusu Eurasie, její areál se táhne od východní Francie až po Dálný východ. Jenže vyhledává spíše hory, určitě ji nepřehlédneme v Alpách ani ve slovenských Karpatech. U nás tak běžná rozhodně není. Je tedy pravda, že v roce 2003 se objevila jistá botanická studie přisuzující novověký výskyt kruhatky i Krkonoším a Hrubému Jeseníku. Avšak v současnosti jsou tyto údajné lokality pokládány za nevěrohodné.
Z Alp kruhatku znal už v 16. století italský botanik Giacomo A. Cortusi, podrobněji se o ní zmiňoval i někdejší pražský dvorní lékař Pietro A. Matthioli. Používala ji raně novověká medicína, byla ceněna při hojení rozličných ran i houževnatých vředů, též k léčení bolavých kloubů. Do českých a moravských pověstí, písní či pohádek samozřejmě proniknout nemohla, její velmi vzácný výskyt to zcela vylučoval.
Říká se, že není nic staršího než včerejší noviny – něco pravdy na tom možná bude: hned 21. října 1920 vyšel v Kulturní kronice článek o úžasně perspektivní radiotelegrafické poštovní stanici v německém Königs Wusterhausenu a 24. října se čtenáři Lidových novin dozvěděli, že nově stanovené ceny cukru jsou naštěstí nižší, než se předpokládalo. V Českém srdci tehdy dávali už film Zkrocení zlé babičky, zatímco v Pisárkách se konalo fotbalové utkání mezi S. K. Přerov a místní Moravskou Slavií. Jedna informace z 20. října však svou aktuálnost dodnes neztratila – kruhatku lze najít na stěnách Macochy stále. Díky specifickému mikroklimatu hluboké propasti se tu dochovala jakožto unikátní památka na pradávné doby ledové. A je to jediná její lokalita u nás.
Poprvé publikováno pod titulem „Až u dna“ v Lidových novinách (ISSN 0862-5921), dne 22. 7. 2023.