Syn.: Ficus platypoda var. minor Benth., Ficus vitellina (Miq.) Miq., Urostigma brachypodum Miq., Urostigma platypodum f. minor Miq., Urostigma vitellinum Miq.
Česká jména: smokvoň (Presl 1846), fíkovník, fikus (Mareček 1996)
Čeleď: Moraceae Link – morušovníkovité
Rozšíření: Vyskytuje se v severozápadní části Austrálie, od západoaustralské Žraločí zátoky přes regiony Pilbara a Kimberley až po severoaustralský Top End a severozápad Queenslandu, nechybí však ani v aridních oblastech centrální Austrálie. Jeho areál zasahuje rovněž na Malé Sundy.
Ekologie: Roste litofyticky na skalních výchozech v monzunových lesích a v suché křovinaté vegetaci, v kamenité suti a na březích vodních toků.
Popis: Jednodomý keř až menší strom dosahující výšky okolo 10 m, v různé míře chlupatý nebo olysalý. Listy jsou střídavé, řapíkaté, eliptické až vejčité, až 13 cm dlouhé a až 7 cm široké, kožovité, na bázi klínovité, zaokrouhlené nebo srdčité, celokrajné, na vrcholu špičaté nebo tupé; palisty jsou až 7,6 cm dlouhé. Fíky vyrůstají z úžlabí listů na stopkách až 11 mm dlouhých, jsou elipsoidní až kulovité, dosahují až 17 mm v průměru, jsou žluté, oranžové, v době zralosti červené; bazální listeny jsou obvykle 3, jsou až 4 mm dlouhé, opadavé.
Využití: Pro domorodé Australany představovala tato dřevina významný zdroj potravy.
Poznámka: Z druhově velmi početného (aktuálně 880 druhů) a v tropech i subtropech celého světa široce rozšířeného rodu Ficus je z Austrálie uváděno 48 druhů. V suché centrální části Austrálie se kromě představovaného fíkovníku objevuje i teprve poměrně nedávno (2021) popsaný druh Ficus desertorum.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 2. 9. 2024 (Austrálie, Northern Territory, Litchfield National Park).