Stuckenia pectinata (L.) Börner × Stuckenia vaginata (Turcz.) Holub
Syn.: Potamogeton ×bottnicus Hagstr.
Čeleď: Potamogetonaceae Bercht. et J. Presl – rdestovité
Rozšíření: Tento kříženec široce rozšířeného rdestu hřebenitého (Stuckenia pectinata) a severského druhu Stuckenia vaginata byl popsán roku 1916 na základě materiálu z Botnického zálivu (Švédsko, Finsko), kde se vyskytují oba rodičovské druhy. O mnoho let později však byl překvapivě nalezen také ve Velké Británii a v Dánsku, přestože druhý z rodičovských druhů, S. vaginata, neroste v těchto oblastech pravděpodobně již mnoho tisíc let (v Anglii je poslední paleobotanický záznam tohoto druhu z období cca 30 tis. let př. n. l.). Není vyloučeno, že bude tento hybrid nalezen i v dalších státech severní Evropy, v Rusku a v Severní Americe.
Ekologie: Je znám z nížinných úseků řek, kde roste v proudící vodě bohaté na živiny. V Botnickém zálivu byl sbírán také v brakické vodě při pobřeží moře. Rostliny tvoří klasy, jejich květy však mají nefunkční pyl a nevytvářejí nažky, na lokalitách se tento hybrid udržuje výhradně vegetativní cestou.
Popis: Vodní byliny s vytrvalými oddenky a většinou jednoletými lodyhami. Lodyhy až 1,5 m dlouhé, bohatě větvené, v uzlinách bez žlázek, ve spodních částech s listy redukovanými na bazální šupiny. Listy pouze ponořené, čárkovité, na vrcholu uťaté, zaokrouhlené až špičaté, zelené až tmavě zelené, někdy s hnědým nádechem, (25–)110–200(–250) mm dlouhé, zpravidla 0,8–3,5 mm široké, zejména v dolních částech hlavních lodyh však často přítomny i širší, kratší listy, které mohou dosáhnout šířky až téměř 1 cm. Palisty (17–)23–78 mm dlouhé, 2,1–5,5 mm široké, na straně přiléhající k listům z větší části srostlé s jejich bazální částí, na protější straně až k bázi volné, okolo lodyhy nad uzlinou těsně svinuté, vytvářející otevřenou „listovou pochvu“, v horní části s volným blanitým jazýčkem 6–17 mm dlouhým. Klasy 10–26 mm dlouhé, přetrhované, s 5–10 květy; stopky klasů 36–90 mm dlouhé, měkké (a proto klasy vzplývají při hladině). Okvětní lístky 4, hnědavé nebo zelenavě hnědé; prašníky malé, pyl deformovaný; semeník se čtyřmi plodolisty, čnělky přisedlé. Plody se nevytvářejí.
Záměny: V Evropě rostou tři druhy rdestů z rodu Stuckenia – Stuckenia pectinata, S. vaginata a S. filiformis. Jejich určování není snadné, neboť vzhledem k redukci tělní stavby a značné variabilitě jednotlivých druhů (zejména S. pectinata) je pro determinaci použitelných jen několik málo znaků, které jsou navíc obtížně pozorovatelné. Obvykle je nutné pečlivě zkoumat charakter listových pochev (otevřené / uzavřené), tvar vrcholu listů (špičatý / zaokrouhlený / vykrojený) a znaky na květech a květenstvích (rostliny však mnohdy nekvetou). Všechny tři druhy se mohou mezi sebou křížit za vzniku hybridů S. ×bottnica, S. ×fennica a S. ×suecica. Rozlišování jednotlivých hybridů je krajně obtížné, v případě herbářových dokladů zpravidla nemožné. V přírodě jsou hybridi často nápadní velice širokými listy. Takto široké listy netvoří kupodivu ani jeden z rodičovských druhů, jde o projev heterózního efektu (u hybridů dochází v první generaci po křížení ke zvýraznění některých vlastností).
Poznámka: Stuckenia ×bottnica je případ sterilního primárního křížence, který se na svých lokalitách dokázal udržet vegetativně desítky tisíc let, přestože jeden z rodičů již v oblasti dávno vyhynul. V poslední době se ukazuje, že u vodních rostlin takové případy nejsou nikterak ojedinělé. Mezi nejzajímavější patří např. případ hybridního rdestu Potamogeton ×lanceolatifolius, který byl popsán ze Skandinávie jako kříženec rdestu trávolistého (Potamogeton gramineus) se rdestem rdesnolistým (Potamogeton polygonifolius). V nedávné době však bylo pomocí molekulárních metod prokázáno, že druhým rodičem tohoto hybrida není rdest rdesnolistý, nýbrž rdest uzlinatý (Potamogeton nodosus), který v celé Skandinávii nikdy zaznamenán nebyl. Obdobné případy jsou známy i z našeho území: např. v řece Otavě se hojně vyskytuje hybridní hvězdoš Callitriche ×vigens (C. cophocarpa × C. platycarpa), přitom jeden z rodičovských druhů, C. platycarpa, se v povodí Otavy (a v celých jižních Čechách) nevyskytuje.
Fotografováno dne 31. 7. 2012 (Dánsko, Rens, říčka Sonderå).