Syn.: Aconitum dasytrichum (Degen et Gáyer) Grinț., Aconitum fallax (Gren. et Godr.) Gáyer, Aconitum hispanicum Gáyer, Aconitum lamarckii Rchb., Aconitum lycoctonum var. lamarckii (Rchb.) Regel, Aconitum lycoctonum subsp. platanifolium (Degen et Gáyer) Holub, Aconitum lycoctonum subsp. ranunculifolium (Rchb.) Schinz et R. Keller, Aconitum neapolitanum Ten., Aconitum pantocsekianum Degen et Bald., Aconitum platanifolium Degen et Gáyer, Aconitum pyrenaicum subsp. lamarckii (Rchb.) O. Bolòs et Vigo, Aconitum ranunculifolium Rchb., Aconitum stenotomum Borbás, Aconitum vulparia subsp. neapolitanum (Ten.) Muñoz Garm. ex Molero et C. Blanché, Aconitum vulparia subsp. ranunculifolium (Rchb.) M. Laínz, Aconitum wagneri Degen
Čeleď: Ranunculaceae – pryskyřníkovité
Rozšíření: Roste v horách jižní Evropy od Španělska po Řecko a Bulharsko, a také v severní Africe v Maroku. Nominátní poddruh roste spíše v území severněji položených.
Ekologie: Stanovištěm jsou světliny horských lesů, méně často i přistíněné rokliny. Vystupuje až do nadmořské výšky 3000 m.
Popis: Vytrvalá bylina; lodyhy jsou přímé, 50–120 cm vysoké, s odstálými nebo obloukovitými chlupy. Listy jsou střídavé, dlanitodílné; řapík je až 20 cm dlouhý; čepel je v obrysu okrouhlá, o průměru až 15 cm, základních úkrojků je 5, dále členěných nebo zubatých. Květenství je hroznovité, jednoduché nebo větvené; květy jsou 5četné, souměrné, 1,5–2,5 cm dlouhé, žluté, přílba (horní okvětní lístek) je asi 3krát delší než široká, válcovitá a často slabě zakřivená, na vrcholu zaoblená, postranní lístky jsou téměř okrouhlé; tyčinek je mnoho; plodolistů je 3–5. Měchýřky v souplodí jsou asi 1,5 cm dlouhé.
Poznámka: Klasifikace omějů je komplikovaná, protože izolované populace v jednotlivých horských systémech vytvářejí svérázné kombinace morfologických znaků. Není toho ušetřen ani druh A. lycoctonum. Různá pojetí druhu a hodnocení jeho proměnlivosti, jakož i nevyjasněná nomenklatura znamenají, že názory řady autorů jsou navzájem nekompatibilní. Pro poddruhové pojetí tohoto taxonu hovoří především to, že populace v jižních Alpách mají přechodný charakter.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 25. 8. 2018 (Španělsko, NP Picos de Europa, Lago Ercina).