Bernardino de Sahagún se narodil v roce 1499 ve španělském Sahagúnu (Castilla y León), zemřel dne 23. října 1590 v oblasti dnešního Ciudad de México. Byl to významný františkánský mnich a misionář.
Vystudoval univerzitu v Salamance, zde se také stal členem františkánského řádu a kolem roku 1527 byl vysvěcen na kněze. V roce 1529 odešel na misii do Mexika. Naučil se tu jazyk Aztéků nahuatl, stýkal se s původními Američany a zapisoval si získané informace. V roce 1536 pomohl založit v Tlatelolco první františkánské kolegium, které zpřístupňovalo evropské vzdělání domorodému obyvatelstvu – Real Colegio de Santa Cruz Tlatelolco. Právě zde vznikl první latinský aztécký herbář Juana Badiana, literární činnost tu vyvíjel ale i Bernardino de Sahagún. Jeho rukopis Historia general de las cosas de nueva España – tzv. Florentine Codex – se skládá z 12 knih věnovaných různým tématům. Je psán španělsky i v jazyce nahuatl, jako přibližné datum vzniku je uváděn rok 1577. Uložen je dnes v italské Florencii (Biblioteca Medicea Laurenziana Firenze).
Jedenáctý svazek je věnován přírodě, přináší řadu informací o zvířatech i rostlinách. Z mexické flóry jsou představeny především rostliny léčivé a užitkové, zaznamenáme informace o místních stromech (např. borovice, zarděnice aj.), liánách (árónovité, bobovité, svlačcovité), kaktusech a sukulentech (opuncie, agave, Echeveria aj.), tykvích, kukuřici, fazolích i houbách, jsou zde zmíněny též rostliny magické (peyotl, lysohlávky, durman). Najdeme tu však i rostliny okrasné.
Rukopisná encyklopedie Bernardina de Sahagún je velmi obsáhlá a skutečně nesmírně pozoruhodná. Na rozdíl od aztéckého herbáře Juana Badiana se tedy v tomto případě jedná o dílo Evropana, člověka plně svázaného s tradicí a kulturou křesťanskou. Časté použití indiánského jazyka nahuatl, stejně jako pestré zobrazení květeny Nového světa však dokazují, že Bernardinovi se podařilo proniknout do středoamerických reálií velmi dobře. Právě proto bývá Bernardino de Sahagún označován za jednoho z předchůdců moderní etnografie. Vliv samotného rukopisu na dobové šíření informací o Novém světě nelze přeceňovat, jednalo se o dílo až příliš jedinečné. Dlouhé pasáže v jazyce nahuatl zároveň naznačují, že bylo určeno asi spíše studentům františkánského kolegia z řad původních Američanů. Z ryze ikonografického hlediska se jedná o dílo naprosto excelentní.
