Tak se Příroda a věda snoubí
v přátelském objetí Flóry
tak Darwinova sláva probouzí
nový život každé rostliny
– William Hayley
Báseň není věnována Charlesi Darwinovi, ale jeho dědečkovi Erasmu Darwinovi (narozen 12. prosince 1731 v Elton v Nottinghamshire, zemřel 18. dubna 1802 v Breadsall Priory u Derby). Erasmus Darwin byl významnou osobností konce 18. století. Byl to především úspěšný lékař, za své úspěchy byl dokonce jmenován osobním lékařem krále Jiřího III. Této pocty se však záhy vzdal, protože se chtěl plně věnovat svým zájmům.
Zabýval se filozofií a mnoha vědními disciplínami. Byl též členem Lunární společnosti v Birmingamu (Lunar Society of Birmingham – lunární proto, že se scházela za úplňku, nikoli proto, že by se zabývala astronomií). Členy společnosti byli významní průmyslníci, ale také vědci a pedagogové, kteří šířili pokrokové myšlenky. Erasmus Darwin díky této společnosti mohl například podporovat vznik dívčích škol.
Byl dvakrát ženatý a měl dohromady 14 dětí, z nichž dvě byly nemanželské. Z vnuků jsou nejznámější Charles Darwin a Francis Galton.
Jeho volnomyšlenkářství se projevilo i v jeho stěžejním botanickém díle známém jako Milování rostlin (The Loves of the Plants; 1789). Erasmus Darwin byl členem Lichfield Botanical Society, v rámci které organizoval – a sám se na nich z velké části podílel – překlady Linnéových spisů z latiny do angličtiny. Práce mu trvala sedm let. Vytvořil řadu anglických jmen rostlin, které se užívají dodnes. A právě při překladu Linnéova systému rostlin, který je založen především na počtu pohlavních orgánů v květu, se inspiroval k sepsání zmíněné sbírky. Sbírka byla velice oblíbená a stala se bestsellerem, i když byla puritány značně odsuzovaná. Její sepsání zdůvodňuje Darwin i dnes platnými slovy:
Obecným prostředkem, který aplikuji na následujících stránkách je použití Představivosti ve službách Vědy; vést ctitele Vědy od volných analogií, které jsou zahaleny do poetických představ, k analogiím přímějším, které tvoří podstatu filozofických zdůvodňování. Avšak konkrétním cílem je zvyšovat u nich nenásilně znalosti Botaniky, a tak je uvádět do hájemství této krásné vědy, a také doporučit jejich pozornosti nesmrtelná díla slavného švédského přírodovědce Linného.
I když se to zdá dnes úsměvné, tak to, že rostliny mají pohlavní způsob rozmnožování, nebylo v obecném povědomí, a tak tato sbírka měla neobyčejný popularizační význam. Jednotlivé básně byly navíc doplněny vysvětlivkami z anatomie a života rostlin.
Pihovatá Iris má v sobě nesnesitelný žár
a s touto holkou se oženili tři málo žárliví manželé.
Cupressus tmavý opovrhuje svou snědou nevěstou
jsou v jednom domě, ale postele je dělí.
Dva rytíři se před vaším vonícím oltářem sklánějí,
zbožňovaná Melisso! a dva zbrojnoši přihlížejí.
Překlady Zbyňka Ročka z knihy S. J. Goulda: Dinosauři v kupce sena.
Druhá básnická sbírka o rostlinách The Economy of Vegetation (1791) již měla menší význam. Později obě sbírky vycházely společně pod názvem The Botanic Garden. V roce 1799 vyšla také Darwinova kniha Phytologia, or the Philosophy of Agriculture and Gardening.
Přírodovědě však Erasmus Darwin věnoval mnohem více času. Významná je jeho vědecké dílo Zoönomia (1794–96), které je věnováno patologii, anatomii a chování zvířat. V jeho pracech se často objevuje myšlenka vývoje druhů i chování zvířat a lidí. Toto je dobře patrné v jeho nejvýznamnější literárním díle The Temple of Nature (The Origin of Society – 1803), které vyšlo až po jeho smrti.